články #recenze
Než nás smrt rozdělí
Pojďme otevřít dveře filmu o lásce! O lásce k milované osobě, o lásce která prochází životem, smrtí a míří ještě dál, ale také o lásce, která má hořkosladký konec, je tvrdá a při tom v sobě skýtá i křehkost nových začátků. O lásce která vás může zničit, ale přes to nikdy není pozdě začít hledat smíření a zkusit to znovu. A to i když jste právě dorazili do ráje jako třeba Jerome.
Sbohem, Jerome! je osmiminutový animovaný absolventský film, který vytvořila autorská trojice Chloé Farr, Gabrielle Selnet a Adam Sillard. Film, který vznikl v roce 2021, kombinuje 2D digitální animaci s ručně kreslenými prvky a měl svou premiéru na filmovém festivalu Sundance v lednu roku 2022. Poté byl film uveden na mnoha festivalech po celém světě a získal ceny na festivalech jako Berlinale, Anima či Fantoche. Online premiéra filmu byla na konci září.
Tento krátký film je důkazem o silné generaci nastupujících režisérů, animátorek a výtvarníků ze školy Gobelins v Paříži. Lektorkou ročníku 2021 byla Marjane Satrapi a stejně tak, jako každý absolventský film z této školy, i Sbohem, Jerome! je kolektivním dílem studujících s důrazem na vysokou kvalitu samotné animace. Týmová práce hraje ve studiu na této škole klíčovou roli. Když bychom vedle sebe položily autorskou tvorbu každého z režisérů tohoto snímku, spatřili bychom tři odlišné, ale silné výtvarné a filmové názory. Ve filmu Sbohem, Jerome! se jim ale mistrovsky podařilo propojit jejich rukopisy dohromady v jeden surreálný a soudržný svět. Gabrielle Selnet v rozhovoru pro festival Sundance uvedla, že film byl vlastně takovým kolektivním experimentem, jehož výsledek všechny tři tvůrce překvapil.
Příběh se zaměřuje na Jeroma, který putuje rájem, aby našel svou manželku Maryline. Během svého hledání se propadá do barevného snového světa, v němž mu nikdo s jeho hledáním nedokáže pomoci. Ráj a jeho obyvatelé mu sice nabízí spoustu věcí, ale ne to, co si přeje Jerome nejvíce. Nenechá se rozptýlit květinami, hot-dogy, hudbou a tancem ani chutnými nápoji, chce jen zoufale najít svou největší lásku. Nakonec je jeho hledání úspěšné, ale jeho oddanost přichází vniveč. Maryline si v ráji našla šťastný nový posmrtný život. Život, kde je šťastná bez Jeroma a byla by ráda, aby to tak zůstalo. Jejich manželský slib - dokud nás smrt nerozdělí - je tak naplněn a její odmítnutí Jeroma doslova rozbíjí na na kousky. Začíná tak jeho další, ještě bolestnější cesta, na které musí najít svůj vnitřní klid.
Trojice režisérů byla silně inspirována estetikou 70. let a animace tak připomíná filmy jako je Žlutá ponorka (1968) režiséra George Dunninga. Tato estetika je viditelná především v animaci a také na barevných pozadích, která jsou vytvořena inkoustem a akvarely. Fantazie všech autorů při tvorbě toho, jak může ráj vypadat, neměla hranic. Hlavní postava chodí, skáče a projíždí snovými prostředími jako jsou magický les, oceán s korálovými útesy, banket i umělecká galerie. Nic z toho si ale Jerome díky svému hledání Maryline nevychutná tolik, jako právě divák. Při sledování filmu se mi také silně vybavila vzpomínka na film Jak přicházejí sny (1998) režiséra Vincenta Warda, ve kterém hrají Robin Williams a Annabella Sciorra. Hlavní postava, Chris Nielsen, se vydává na posmrtnou dobrodružnou cestu, aby se znovu setkal se svou milovanou manželkou Annie, která spáchala sebevraždu z žalu nad jeho ztrátou a smrtí jejich dětí. V tomto filmu hlavní postava vytváří svůj vlastní ráj od základu a jeho představivost má nekonečné možnosti.
Postava Jeroma je výtvarně jednoduchá a to tak, aby se dobře vyjímala na divokých pozadích. Silná linie kolem jeho těla vytváří uzavřený prostor jeho existence, což je patrné už v raných výtvarných návrzích. Tato vnější černá linie si vždy zachovává svou podobu a to i když Jérôme mění během své cesty rájem své proporce. Důležitou podpůrnou postavou ve filmu jsou také mravenci, kteří svou přítomností dávají tušit, že můžeme očekávat nový začátek. Otevírají Jeromovi bránu do ráje a znovu se objevují, když začíná proces jeho znovuzrození po zklamání se v lásce. Právě díky mravencům může začít Jerome novou kapitolu svého posmrtného života. Scéna, kde přicházejí k malým kouskům, které zbyly z jeho roztříštěného těla, je velmi silná a diváctvo právě v ten moment může živě a barvitě prožívat i své vlastní milostné neúspěchy spojené s bolestivými prožitky.
Film obsahuje také abstraktní část provedenou v akvarelových barvách, ve které i hudba dosahuje svého vrcholu. Bohatá obrazovost snímku je doplněna na celé ploše filmu skvělým zvukem od Nadège Feyrit a hudbou od Anny Cordonnier a Amandine Robillard. Zvuk také trefně podporuje jemný humor, který celým filmem prochází. Začínáme někonečnou ozvěnou telefonního záznamníku, která se rozléhá v celém ráji a končíme jemným zvukem porcelánu, který se ozývá při kročejích Jeroma polepeného z kousků jeho starého já.
Není překvapením, že dvě členky režisérské trojice – Chloé Farr a Gabrielle Selnet pokračují ve studiích na škole La Poudrière ve Valence, která se zaměřuje na režii animovaných filmů. Měla jsem možnost na konci školního roku 2022 vidět jejich nové minutové filmy z prvního roku na škole a oba byly velmi kvalitní. Chloé Farr zachovává výtvarnou cestu za použití silné kontury postav a živé barevnosti ve filmu Ketchup (2022), který nás přenáší do šťavnatého letního dne u bazénu, kde se hlavní postava Olive musí vyrovnat se situací, kdy děti mučí žábu, zatímco ona si vychutnává svůj cheeseburger. Gabrielle Selnet natočila atmosférický černobílý krátký film Nicotine Baby (2022) o touze po cigaretě, kde je touha silnější než strach z noční cesty pro zapalovač.
Na závěr bych ráda vyzdvihla i celkovou lehkost filmu Sbohem, Jerome!. Tento rok jsem viděla řadu filmů v soutěžních sekcích krátkých a studentských animovaných filmů. Jednalo se o filmy opravdu kvalitní, které se po obsahové stránce zabývaly těžkými tématy, jež je třeba sdílet a o kterých je nutné mluvit. Je ale skvělé, když se mezi nimi najde jeden, který vám zvedne náladu a naplní vás pocitem tepla a štěstí. Společně s Kate Jessop a Galou Frecon jsme tak právě tento film ocenily na festivalu Anibar 2022 v Kosovu, jako nejlepší studentský film slovy: „Film nás oslnil hravou směsicí surreálného humoru a vizuálního stylu. Ukázal silnou režii jak animace, tak i zvuku a příběhu, vysoce kompetentní výkon celého týmu filmu, který vás zve, abyste se znovu a znovu stali součástí Jeromovy cesty.“
A musím říct, že od prvního zhlédnutí jsem sledovala Jeroma na jeho cestě už mnohokrát.
