články

Je jen málo výtvarných oblastí, ve kterých bychom nenalezli stopu Vratislava Hlavatého. Během téměř sedmdesátileté kariéry se podílel na vzniku řady filmů a seriálů, přispíval karikaturami a kresbami do mnoha časopisů, získal významná ocenění za svou tvorbu na poli výtvarnictví filmových plakátů, věnoval se volné tvorbě, knižní ilustraci a grafice, maloval na nábytek… Jeho činorodost jde ruku v ruce s výrazným a vitálním autorským stylem, plným živých barev a charakteristických karikaturních postav. Se stejnou aktivitou dokázal Hlavatý vždy najít cesty, skrze které mohl nechat svůj tvůrčí temperament promluvit. A to i v době, kdy se stal komunistickému režimu nepohodlným.

Slovo smrt je napříč mexickou kulturou skloňovaným pojmem. Zejména ve spojitosti se svátkem Día de Muertos. Ten ale ukazuje smrt v její naivní, zjednodušené podobě a vytváří tak iluzi cynického Mexičana. Opravdu existuje něco jako jednotný mexický přístup ke smrti? Jaké nabízí animace možnosti ke zpracování takto náročných témat? Animátoři a zejména animátorky ze studia El Taller del Chucho představují alternativní pohled na problematiku vyrovnávání se s odchodem našich blízkých.

Petra Mikolášová strávila na MOME nejprve rok na stáži skrze Erasmus+ a poté se rozhodla na škole pokračovat v navazujícím magisterském programu. Čím ji světově známá maďarská katedra animace učarovala? Jak vnímá současné Maďarsko jako takové? A v čem je studium odlišené od toho, které známe z Česka? To porovnává jako absolventka bakalářského programu na UMPRUM. Text je druhou reportáží z volného cyklu textů, který mapuje zkušenosti studujících z animačních škol ze zahraničí.

Jakým nástrojem může být animace ve vztahu k ekologii? Může být její vliv na diváctvo v otázce environmentální krize stejně silný nebo i silnější, než je třeba forma dokumentu, která ukazuje surovou realitu globálního oteplování a lidského plýtvání se zdroji skrze dokumentární záběry? Může být naléhavější než odborné studie s varovnými čísly ohledně snižujícího se počtu včelstev, oblastí postižených povodněmi nebo vysychajících vodních zdrojů? Proč si v komunikaci environmentální krize zvolit právě animaci? A má tato technika konfrontace se společenskými problémy nějaká úskalí?

Mezinárodní kameramanský festival Ostrava Kamera Oko nás čeká v týdnu od 13. do 17. listopadu. V roce 2023 festival nabídl svým návštěvníkům téma kamera v animaci a my jsme měli v jeho rámci možnost moderovat diskuzi kameramanů Ondřeje Nedvěda, Jaroslava Fišera a kameramanky Lucie Zavarčíkové. Ku příležitosti pozvánky na šestnáctý ročník přinášíme to nejzajímavější, co debata přinesla. Jaké problémy přináší natáčení na multiplánu? Jak si poradit, když je kameraman v zahraničí, ale natáčí se u nás? A stojí za to, natáčet na green screenu?

České loutkářství a filmová tvorba jsou témata, kterými se dlouhodobě zabývá Pavel Jirásek - autor knihy Loutka mezi divadlem, filmem a televizí: Výtvarný jazyk filmů a televizních pořadů s divadelní loutkou 1950–2020. V rozhovoru prozradil co v obsáhlé publikaci hledat, jaký je původ bohatého obrazového archivu a jak se z náhody stalo životní dobrodružství po boku loutek.

Rychlé výměny ve vedoucích pozicích, atmosféra strachu, obavy z toho, kdo je na řadě a co se stane dál. Tím vším právě prochází slovenská kultura. Co se stalo s Bienále animace Bratislava? Co prozradil záznam ze setkání zástupců Ministerstva kultury Slovenské republiky a zaměstnanců BIBIANY o jejím dalším fungování? A proč by nám nemělo uniknout, co se za našimi východními hranicemi děje?

Virtuální realita je novým médiem, který fascinuje čím dál tím větší množství tvůrců a tvůrkyň. Je z velké části neprozkoumaným světem, který nám dává možnost umístit diváka přímo do středu dění, hledat nové výrazové prostředky, nabízí nové zážitky i nástroje empatie. Nejenom tyto aspekty virtuální reality fascinovaly Báru Annu Stejskalovou, která se jako výtvarnice podílela na vzniku prvního českého VR animovaného filmu Tmání (režie Ondřej Moravec, 2022). Anifilm se v letošním roce zaměřuje nejen na současnou profesionální tvorbu, ale nabízí také dvě ucelená pásma věnovaná československé amatérské animaci. Festival v dosud největší tuzemské retrospektivě nabízí necelé tři hodiny krátkých filmů, které se na plátně často objevily naposledy krátce po jejich vzniku.

Tuzemské přehlídky animovaného filmu mají několik významných kapitol. Těmi nejvýraznějšími jsou samozřejmě Anifilm a AniFest. Pozapomenutý, avšak pro další vývoj důležitý, jihočeský festival ANIMAFILM je pro filmového teoretika, programového ředitele festivalu Anifilm a rodáka z Českých Budějovic Pavla Horáčka přirozeně blízké téma. Ve dvoudílném textu proto za pomoci historických pramenů i rozhovorů s pamětníky zmapoval bienální přehlídku, jejíž význam dalece přesahuje pouze příběh animace z jižních Čech. První část je především o tom, proč a za jakých podmínek přehlídka vznikla a jaký byl její program, ale nahlíží i na vítězné snímky a tehdejší kritické hlasy, které směřovaly ke stavu československé animované tvorby na sklonku 80. let.

Jak si animovaný film najde diváky po povinném festivalovém kolečku? Jak animovanou tvorbu zpřístupnit publiku, které se k němu normálně nedostane? A můžeme promítat i v kočičí kavárně? Na tyto a jiné otázky v následujícím článku odpovídá Eliška Děcká, filmová teoretička, festivalová dramaturgyně a žena za Anipromítačkou, se kterou přináší animovaný film do nevšedních míst.

Anifilm se v letošním roce zaměřuje nejen na současnou profesionální tvorbu, ale nabízí také dvě ucelená pásma věnovaná československé amatérské animaci. Festival v dosud největší tuzemské retrospektivě nabízí necelé tři hodiny krátkých filmů, které se na plátně často objevily naposledy krátce po jejich vzniku.

Pojďme otevřít dveře filmu o lásce! O lásce k milované osobě, o lásce která prochází životem, smrtí a míří ještě dál, ale také o lásce, která má hořkosladký konec, je tvrdá a při tom v sobě skýtá i křehkost nových začátků. O lásce která vás může zničit, ale přes to nikdy není pozdě začít hledat smíření a zkusit to znovu. A to i když jste právě dorazili do ráje jako třeba Jerome.

Během prosince jsme opět každý den až do Vánoc přinesli v našem adventním kalendáři na FB a IG jeden tip či překvapení. Zde se k okénkům můžete dle libosti vracet.

Během prosince jsme každý den až do Vánoc přinesli v našem adventním kalendáři na FB a IG jeden tip či překvapení. Zde se k okénkům můžete dle libosti vracet.

Následující text je úryvkem z diplomové práce, která se zabývá redukcionistickým a praktickým modelem vyprávění, který na svém blogu popsal Don Harmon a podle kterého vytváří již nějakou dobu všechny své filmy. Více se o něm samotném můžete dozvědět v sérii příspěvků na blogu zde. Koncept se těší značné oblibě nejen mezi animátory, přijal ho za svůj například Graham Linehan, tvůrce seriálu It Crowd (2006). My vám tak přinášíme poněkud teoretičtější zamyšlení nad tímto konceptem.

Po takmer dvadsiatich rokoch sa bratia Quayovci vracajú so svojím najambicióznejším projektom - Sanatórium na večnosti. Audiovizuálna adaptácia diel Bruna Schulza balansuje medzi animovaným snom, remeselníckym majstrštykom a osobnou obsesiou častokrát zamieňanou za tvorcovskú genialitu. Je Sanatórium na večnosti tým autorsky dokonalým vyvrcholením tvorby bratov Quayovcov, alebo dôkazom, že aj tie najhlbšie sny a túžby sa môžu časom rozpustiť na prach?

Představte si přesně ten pocit, kdy vás zcela prostoupí pocit tepla po obzvlášť dobré polévce. Představte si pocit, kdy se na někoho velmi těšíte a to setkání do puntíku naplní vaše představy. Představte si ten pocit, když prostě víte, že je to váš den, svítí slunce a radost z toho všeho cítíte až někde v žaludku. Tak přesně tyto pocity mám, když se dívám na filmy rakouského režiséra a výtvarníka Alexandera Gratzera.

Technologickým tématem číslo jedna je na začátku letošního roku chatbot DeepSeek, čínská konkurence pro dosud dominující ChatGPT americké společnosti OpenAI. Je to ale jen jedna nová kapitola v příběhu, který se píše možná déle, než se zdá. Jak už nástroje generativní AI stihly proměnit oblast kreativních oborů? A co od dění kolem nich můžeme čekat v nejbližší době?

Zimní semestr akademického roku 2024/25 strávila Julie Černá jako studentka na Estonské akademii umění v Tallinu (EKA). Skrze program Erasmus+ měla možnost připojit se k prvnímu ročníku navazujícího magisterského programu, který na EKA probíhá výhradně v angličtině. Díky tomu získala dobrý přehled o tom, co znamená studium animace pro jejich běžné studující, jaká i oni vnímají negativa a pozitiva. Protože Julie studuje v ateliéru Animace a film na UMPRUM, mohla navíc styl výuky srovnávat i se zkušenostmi z její alma mater. Text je první reportáží z volného cyklu textů, který mapuje zkušenosti studujících z animačních škol ze zahraničí.

Cenu z videoherní sekce letošního Anifilmu si odnesla výtvarně podmanivá indie hra Dordogne. Ta pomalu otevírá bolavou minulost, propojuje ji s přítomností a s jednoduchými herními mechanikami je otevřena každému, kdo stojí o křehce a intimně vyprávění příběh, aniž by musel mít s hraním předchozí zkušenosti.

Fine–Art–Animation je jedno ze zaměření festivalu Anifilm 2024. Nesoutěžní program si především klade otázku, co dává výtvarné umění animaci a jak může animace oživit výtvarná díla a dát jim nový rozměr. V rámci filmových pásem mají diváci a divačky možnost nahlédnout i do archivů československé animace a vidět tak třeba i kompletní animovanou filmografii Mojmíra Jaroše.

Jedním z hlavních témat Mezinárodního festivalu animovaných filmů Anifilm 2024 je voděná loutka v animaci. K té příležitosti připravil kurátorský tým ve složení David Kubec, Malvína Balvínová, Pavel Horáček a Pavel Jirásek výstavu Za hranice animace, která vůbec poprvé mapuje českou voděnou loutku ve filmu a televizi. Severočeské muzeum v Liberci nabízí na tento fenomén nahlédnout skrze krátký a celovečerním film i televizní seriály a pořady. Výstava do vzájemného dialogu staví jak dobře známé loutkové charaktery, tak i raritní kusy z méně známých filmových děl. Text reflektující výstavu a její koncepci je doplněn o rozhovor s dvojicí kurátorů a zároveň festivalových dramaturgů - Malvínou Balvínovou a Pavlem Horáčkem.

Čtvrtý ročník – každý den tip nebo trik spojený s animací. Tento rok poprvé v angličtině! Požádali jsme naše oblíbené lidi z animátorského světa o jeden skvělý tip nebo radu! Zde se můžete vracet k filmům a dalším překvapením, které byly zveřejněny každý den na FB a IG.

K českému filmu patří alkohol asi podobně jako k české kultuře. Přirozeně tak v naší kinematografii najdeme filmy, kde je alkohol jen kontextuální součástí filmového světa, ale zároveň i snímky, které se na něj tematicky přímo zaměřují. Ať už ho propagují nebo od něj odrazují. Na přítomnost a prezentaci alkoholu v československém a českém animovaném filmu se podívala teoretička, pedagožka, ale také animátorka Dita Stuchlíková.

Sarina Nihei je jednou z porotkyní festivalu Anifilm 2023, ale především je to skvělá režisérka a výtvarnice. Specializuje se na kreslenou animaci, kterou vytváří ručně na papír a mimo krátkých filmů její tvorba čítá také mnoho videoklipů. Miluje vytváření surreálných příběhů a my milujeme její smysl pro humor. Vliv estonské animace na její tvorbu je dobře známý a tak jsme se byli zvědaví, co se v její tvorbě otisklo z animace japonské. A také jsme se ptali, co k ní přichází první. Výtvarno nebo příběh?

Jedinečná konference balancující na hraně grafického designu, animace, filmu a technologií je tady! Uskuteční se již poosmé v Praze. Mouvo nenabízí jen bloky zajímavých příspěvků, ale také jedinečné workshopy i prostor pro setkávání a sdílení. Na co se můžeme letos těšit? Jak se konference od svých začátků proměnila? A v čem je vlastně její jedinečnost? To v rozhovoru prozradili Vít Zemčík a Jan Netušil, dva ze zakladatelů této konference.

Plzeň v prostoru DEPA 2015 hostila 2. a 3. listopadu očekávanou událost CEE Animation Forum. Jak akce proběhla, jaké projekty představila a jak se tato klíčová událost animačního průmyslu proměnila?

V Lublani právě skončil festival Animateka.

The Pride of Strathmoor je fascinující krátký film o pádu katolického pastora do šílenství. Film je fiktivním animovaným dokumentem - tedy, tváří se že vychází z reálných zápisků blouznícího pastora, ale je zcela produktem fantazie režiséra snímku Einara Baldwina. Působí jako jedna spojitá noční můra poblouzněné rasistické mysli, pro kterou je osvobození a vítězství černocha v boxerském ringu předznamenáním pádu té bílé, západní civilizace.

Jak přistoupit k rukodělné práci - pletení za účelem vzniku animace? Takovou otázku si položila v rámci své bakalářské práce Anna Wysocká z UMPRUM. Pustila se do experimentu u kterého pro ni byl nejdůležitější samotný proces vytváření pleteniny. Pletením vznikal filmový pás, složený z jednotlivých okének animace, ale postupně k němu autorka připojila i další pletené obrazy.

Rada animovaného filmu je nezávislé sdružení osobností působících v rozmanitých sférách české animace, jehož činnost vychází ze znalosti současné tvorby a časově výrazně překlenuje krátkodobé trvání festivalových porot. Doposud bylo jejím hlavním smyslem hlasování o cenách Českého obzoru, udílených na festivalu Anifilm. Nyní je na začátku transformace v oborovou asociaci? Proč se tak děje? Jakým způsobem by to mělo proběhnout? A proč právě transformace tohoto tělesa?

Rodiče v audiovizi čelí značným výzvám, zejména v oblasti nepravidelných příjmů, náročného sladění práce a rodinných povinností a nedostatečné institucionální podpory. Jaká specifika jsou v oblasti animace? Dotazník určený těm, kteří již rodiči jsou, těm kteří se jimi rozhodli nebýt i těm, kteří zatím váhají.

Po štaci v kinech na Netflix usedlo animované převyprávění v Česku zbožštělé Pyšné princezny. Jakým způsobem zapadá do kontextu počítačem animovaných 3D produkcí? A skutečně takové projekty potřebujeme?

Státní fond kinematografie se transformuje ve Státní fond audiovize. Už tedy nebude rozhodovat pouze o podpoře kinematografických děl, ale jeho působnost se rozšíří na small screen obsah a videohry. Také se změní jeho vnitřní struktura a metody hodnocení projektů žádajících o podporu. Co tohle všechno konkrétně znamená a jakým způsobem novela případně ovlivní filmové tvůrce a žadatele o podporu?

Soutěžní sekci VR filmů na letošním Anifilmu opanoval počin Imperátor, empaticky zpřítomňující problémy s duševním zdravím. Vedle něj se však v sekci představil také půvabně imaginativní snímek Origen, jenž v meditativním tempu odkrývá legendy a minulost obyvatelstva Amazonského pralesa.

Téma financí v animaci jsme do našeho programu zakomponovali i na opakované prosby našich sledujících a návštěvníků našich meetupů. Abychom si byli jisti, že odvedeme dobrou práci, rozhodli jsme se před meetupem o financích provést průzkum v podobě dotazníku. Ten vyplnilo 104 lidí a jeho výsledky pomohly řadu témat týkajících se financí v animaci zpřesnit a doplnit. Počet respondentů můžeme v animační komunitě považovat za úspěch a svědčí o potřebě a nutnosti o tématu nahlas hovořit. Setkání, které se konalo 27. března v Kině Kavalírka, i tento text považujeme za jakýsi první výkop ke společné debatě, která by měla vést k dalším krokům a řešením.

Celovečerní debut Filipa Pošivače Tonda, Slávka a kouzelné světlo sklízí úspěchy na mezinárodních festivalech i u diváků a divaček v českých kinech. Pro film i tuzemskou animaci je skvělou zprávu, že se v kinech snímek drží již pátý měsíc od listopadové premiéry. Příběh odehrávající se v atmosféře přicházejících Vánoc v bytovém domě plném hašteřivých obyvatel je především o přátelství, dospívání, ale i střetu dětského světa se světem dospělých. Hlavním hrdinou je jedenáctiletý Tonda, jehož dosavadním životem zamíchá jeho nová sousedka Slávka, která vidí svět a lidi kolem sebe jinak, než většina dospělých a dodá mu díky své přímosti odvahu vystoupit ze zajetých kolejí.

Tuzemské přehlídky animovaného filmu mají několik významných kapitol. Těmi nejvýraznějšími jsou samozřejmě Anifilm a AniFest. Pozapomenutý, avšak pro další vývoj důležitý, jihočeský festival ANIMAFILM je pro filmového teoretika, programového ředitele festivalu Anifilm a rodáka z Českých Budějovic Pavla Horáčka přirozeně blízké téma. Ve dvoudílném textu proto za pomoci historických pramenů i rozhovorů s pamětníky zmapoval bienální přehlídku, jejíž význam dalece přesahuje pouze příběh animace z jižních Čech. Druhá část je především o ohlasech tehdejších diváků a divaček, proměnách které přinesl rok 1989 a zániku přehlídky. Součástí je také rozhovor s dramaturgem Jiřím Kubíčkem.

Co se Vám vybaví když se řekne Disney? Iluze života, mnohonásobná filmová prvenství, obrovský business, zábavní průmysl, stávky, pozadí k Šípkové Růžence od Eyvinda Earlea, hrané předělávky, bezpečí a vzpomínky na dětství nebo kýč? Disney 16. října 2023 slaví 100 let od svého založení a my jsme se rozhodli formou ankety prozkoumat, jaký k němu mají osobnosti ze světa české a slovenské animace vlastně vztah.

Producent a kurátor, který byl v roce 2023 festivalem Anifilm pozván aby se ujal sekce zaměřené na Japonsko a jeho animaci, sestavil speciální program, který nabízí řadu krátkých i celovečerních snímků. V rozhovoru nám prozradil něco o historii japonské animace, její specifičnosti i o její návaznosti na animaci českou. Dotkli jsme se i jejího současném stavu a pobavili se o filmech, které sám produkoval.

Třetí rok každý den jedno adventní okénko s tipem, který podněcuje vánoční náladu a bílou sněhovou zimu. Zde se k filmům i jiným překvapením, které vycházely každý den na FB a IG, můžete dle libosti vracet.

Do českých kin velmi nenápadně vplul film, který sklízí ve světě již nějaký čas obrovský úspěch. Odnesl si cenu z Cannes či Annecy a je prvním filmem, který je na Oscara nominován v kategorii celovečerního animovaného, dokumentárního i cizojazyčného filmu. Film Flee režiséra Jonase Pohera Rasmussena si rozhodně nenechte utéct.

Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená. Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde.

Měla jsem radost. Pictoplasma letos poprvé, od doby co na ni chci jet, nebyla ve stejném termínu jako Anifilm. Jedná se o platformu, která svou pozornost zaměřuje na character design v různých oblastech současného vizuálního umění a spojuje mezinárodní komunitu kreativců, designérů, ilustrátorů, animátorů, umělců i fanoušků. Projekt organizuje každý rok výstavy i konference a festival v USA a Berlíně.