Představte si přesně ten pocit, kdy vás zcela prostoupí pocit tepla po obzvlášť dobré polévce. Představte si pocit, kdy se na někoho velmi těšíte a to setkání do puntíku naplní vaše představy. Představte si ten pocit, když prostě víte, že je to váš den, svítí slunce a radost z toho všeho cítíte až někde v žaludku. Tak přesně tyto pocity mám, když se dívám na filmy rakouského režiséra a výtvarníka Alexandera Gratzera.

Alex je typem autorského tvůrce, který v sobě kumuluje roli režiséra, výtvarníka, animátora, scénáristy a často i hudebníka, zvukaře a střihače. Komunita kolem rakouské animace není velká a Gratzer sám o sobě s nadsázkou a humorem říká: „Jsem jediný rakouský animátor!“. Není to samozřejmě tak docela pravda, ale jeho snímky vznikají ve většině případů ryze autorsky, bez záštity jakéhokoliv filmového studia nebo větší produkce. Gratzer absolvoval v roce 2018 obor Malby na University of Applied Arts Vienna (Angewandte) a následně v magisterském studiu oboru animace pokračoval na MOME v Budapešti. Bylo to nejjednodušší cesta, jak se v oboru animace posunout dál a získat nové zkušenosti.

První snímek, kterým jsem kdy od autora viděla byl Hlídač v muzeu (2016). Jeden záběr na celek, opuštěná galerie a hlídač, který se nechá unést okamžikem a písní What's up?. Nikdo se nedívá a v protagonistovi se tak bez ostychu probouzí vnitřní já, vypadává z role nehybného strážce a stává se při tryskajícím zpěvu sám sebou. Situace oproštění se, kterou i když třeba jinak a jinde, zná každý z nás. Divák se ztotožňuje, baví se a může být až překvapen jednoduchostí a lehkostí snímku. Není divu, že se film promítal na více než třiceti festivalech a posbíral osm cen.

Podobně jako ve snímku Hlídač v muzeu i ve filmu Animateur (2017), pozorujeme jednu scenérii, kde se toho kromě pohybu mraků a postavy na prkně nad bazénem mnoho neděje. Gratzerovi filmy pracují s dobře načasovaným tempem i ve správný čas pronesenými replikami, které rozehrávají humorné situace či nechávají charaktery a s tím i diváky filozofovat. Otázky pokládají postavy jak na konci snímku Animateur, tak i ve snímku Espresso (2016). Skrze své filmy režisér často zkoumá vztah mezi samotnou animací a divákem. Postavy se na diváka nepřímo obracejí a ukazují, že film je filmem a je pouze zprostředkovatelem myšlenky a situace. 
 

Vrcholem těchto zamyšlení je potom film Apfelmus (2019). Snímek s podivně uklidňující atmosférou přináší tři na sebe navazující dějství. Ptáci, lidé a lední medvědi. Film je do značné míry absurdní, spojuje v sobě kouzlo výtvarně barevného světa ale zároveň dialogů plných pochyb o smyslu bytí i kritiky stavu, ve kterém se postavy nacházejí. Film je ale zároveň plný klidu a nabízí i jednoduchý recept jak z krize ven: „You just have to wash, peel, cut, and mash it. The apple.“  Tento snímek divák buď přijme a nechá se jím unášet a potěšit, či nikoliv. 

V Alexových filmech vybrané charaktery často dělají a říkají velmi bizarní věci, nečekali byste někdy moudré a k zamyšlení vedoucí repliky a jindy naivní až přihlouplé otázky. Jednou jsou to dvě hlavou dolů visící postavy na horské dráze (Rollercoaster, 2017), podruhé dvě postavy v křesílkách s nohama za hlavou (In the Living Room, 2015). Může jít i o pár filozofujících zvířat či jedince, který si myslí, že se na něj nikdo nedívá. Film jakoby se kukátkem díval tajně tam, kam nikdo nevidí, ale přesto jakoby pozorované postavy o divácích moc dobře věděly. Celou atmosféru těchto snímků potom výrazně podtrhuje i fakt, že drtivou většinu dialogů namlouvá různými polohami svého hlasu v němčině či angličtině právě Alex. Charakter je tak ještě plastičtější, laskavější a humornější. Pro tvůrce se také jedná o rychlý, jednoduchý a nenákladný způsob, který často podpoří ještě vlastním brnkáním na kytaru jako hudebním podkresem. 

Určitá úspornost snímků jim neubírá na hodnotě, naopak. Alex je dobrým příkladem toho, že ne každý kvalitní snímek musí mít v zádech i opulentní produkci a finanční podporu. Pro naplnění záměru to nemusí být určující a i přes nízkonákladovost Gratzerovi filmografie, je na ní patrná kvalitativně vzestupná tendence.

Ve filmu In The Upper Room (2022) dosahuje tvůrce prozatím svého vrcholu. Absolventský snímek autora poprvé pracuje s propracovanější animací a záběrováním a i přes opětovné zamýšlení se hodnotím tento snímek jako divácky nejpřístupnější. Tento film zahřeje u srdce svým empatickým propojením dvou světů. Skrze hřejivé výtvarné zpracování si můžete divák sám znovu připomenout vlastní rodinné vzpomínky a zamyslet se nad mezigenerační výměnou. Film, do značné míry autobiografický, přibližuje ve čtyřech ročních obdobích - čtyřech životních etapách vztah Alexandra, ve snímku dospívajícího krtka a jeho slepého dědečka, moudrého slepého krtka s vášní pro louskání ořechů. 

Malý krtek navštěvuje pravidelně svého dědu, nosí mu malé dárečky a občas si také něco tajné vypůjčí. Jak dospívá, uvědomuje si jasněji, jak vzácný vztah mezi sebou mají, co mu dědeček předává a také si uvědomuje, že jejich společný čas je omezený. V podzimu života svého dědečka se Alex sám sebe ptá: „Why I haven’t ask any questions lately?“  Otázku, kterou si při uvědomění si smrtelnosti blízkých příbuzných klade asi každý z náš. Stejně jako jeho předchozí filmy i tento jemně podněcuje diváky k zamyšlení nad osobními prožitky a vzpomínkami.
 

Režisér se často věnuje i zakázkové práci jako jsou například i znělky pro různé festivaly. Jeho laskavý humor je samozřejmě patrný i v nich. Znělka na Anibar v roce 2022, kde se černá kočka Lydia ptá pana sovy: „Bruno? Are you a superstition kind of bird?“  Vždy rozněžnila naprosto celé kino. 

Alex je srdečný člověk a to jak ve svých filmech, tak v osobním životě. Jeho filmy jsou zkrátka jako teplá miska polévky, která vás naplní radostí a pocitem uspokojení. Je výtvarníkem, který v sobě spojuje mnoho rolí nezbytných pro filmovou tvorbu. Gratzerovy filmy si získaly široké uznání, byly promítány na mnoha festivalech a získaly řadu ocenění. Jeho tvorba často obsahuje svérázné postavy a situace, kde chytře napsané dialogy vytvářejí humorné momenty, nebo diváky vedou k zamyšlení. A v neposlední řadě nám Gratzerovy filmy připomínají, že skvělá animace může vzniknout i v malém týmu s velkým srdcem. Nyní pracuje na novém filmu a já se nemůžu dočkat, s čím zase přijde!

Navštivte Alexův web nebo instagram.