Absolvent Katedry animované tvorby na pražské FAMU Philippe Kastner má za sebou úspěšný vstup na dráhu tvůrce animovaných filmů. Jeho dva roky starý snímek Deniska umřela získal čestné uznání na Berlinale a nyní se jeho film Vlček dostal mezi finalisty soutěže Student Academy Awards. Nejen o něm, ale i o úskalích digitálních technologií a umělé inteligence vedl s režisérem rozhovor Ondřej Kůs.

Akademie filmového umění a věd vybrala mezi finalisty soutěže Student Academy Awards animovaný film Vlček, jehož jste autorem. Co to pro vás znamená? Ocitl jste se mezi sedmičkou tvůrců z celého světa. 

Je to super potvrzení, že se ten film někomu líbí. U podobných cen je trochu divné to zpoždění. Film jsem vymýšlel před dvěma lety, minulý rok jsem na něm pracoval a potom se hrozně dlouho nic nedělo. Až potom jsem dostal od širšího okolí zpětnou vazbu. Když o tom filmu mluvím, snažím se vcítit do sebe samotného, jaký jsem byl před dvěma lety… Já už teď totiž vymýšlím jiné projekty a jsem hlavou úplně jinde. Takže je to trošku zvláštní. A co nominace týče, nebudu lhát, rozhodně mi to kariérně strašně pomůže.

Předpokládám, že díky tomuto úspěchu budete mít lepší startovní pozici pro váš další projekt, třeba pro shánění financí. Je to tak?

Rozhodně. Má to váhu. Vedle toho, že to má člověk napsané v CV, je s tím spojená i mediální pozornost. Moje jméno se díky tomu dostane do povědomí, což pomáhá, když třeba někde žádáme o finance.

Oficiální anotace Vlčka zní: „Perfekcionistická ilustrátorka omylem stvoří malého vlčka s inkoustovým nosem. Ten se nebojí opustit papír a dát prostor své hravosti. Jenomže přitom nadělá spoustu nepořádku... Jemný film nejen o tom, jak těžké je čelit vlastním chybám, ale také o tom, že nikdo není dokonalý – a tak je to v pořádku.“ Jste ve skutečnosti při práci také takovým perfekcionistou?

Asi jsem do nějaké míry perfekcionistou. V animaci obecně je to potřeba, řešíte tam strašně moc detailů. Když to nevyřešíte, ony se nakumulují a ve výsledku film může vypadat blbě. Na druhou stranu perfekcionismus může být hrozně limitující. Člověk se zasekne na nějaké blbosti a nedodělá to nebo mu to strašně prodlouží pracovní proces. Takže si myslím, že perfekcionismus je třeba umět ovládat. Je dobrý v té technické fázi a méně v kreativní fázi. Což většinou přichází víc ke konci, kdy je třeba zkontrolovat každý frame a nenechat proklouznout chyby. 

A proč jste si vybral jako protagonistu právě psa?

Já je mám rád. I můj předchozí film Deniska umřela byl o psovi. Dobře se mi kreslí. Postava Vlčka vznikla ještě dřív než samotný příběh. Ale popravdě řečeno nevím, nejsou to úplně racionální rozhodnutí. 

Na váš předchozí film jsem se také chtěl zeptat. Deniska umřela se také točí kolem psa. Byla to náhoda, nebo se vám jednoduše zvířata lépe kreslí? Nechtěl jste víc popsat emocionální pouto mezi člověkem a zvířetem?

Asi to je prostě tím, že to pro mě bylo osobní téma a mám prostě rád zvířata. A proč je hodně kreslím? Na přijímačkách na FAMU se mě na to také ptali. Ve všech mých domácích pracích a v animacích, co jsem tam dával, byla samá zvířata nebo lidské postavy se zvířecími hlavami. A já jsem jim tehdy řekl, že to má metaforickou rovinu a že je tam potenciál pro nějakou symboliku. Jenže ve skutečnosti to bylo tím, že jsem neuměl kreslit lidské obličeje. Mně ale tato animace přijde strašně zajímavá, třeba filmy jako Fantastický pan Lišák mě baví už od dětství. Vyrůstal jsem na Čtyřlístku. Je to zkrátka něco, na co jsem zvyklý a baví mě to.

Jakou technikou je Vlček vytvořený a proč jste si vybral právě ji?

Je to digitální kreslená animace. Je to technika, kterou dělám po celou dobu a je mi nejblíž. Já jsem předtím studoval na střední škole ilustraci, takže kresba je pro mě způsobem vyjadřování. Zároveň mi připadalo, že pro námět je vlastně ideální, protože se celý příběh točí kolem kreslení. Nedokážu si představit, že by to fungovalo třeba jako loutka.

V článku na serveru iRozhlas.cz jste uvedl: „Chci se naučit pracovat s náhodou, protože většina věcí, co teď tvořím, je digitální, kde náhoda zase tolik není.“ Jak jste to myslel? A jakou roli podle vás bude mít v animaci umělá inteligence, respektive digitální technologie? Nezabíjejí trochu lidskou imaginaci?

To je hodně náročná otázka. Začnu od té náhody. Můj styl vychází z toho, že rád kreslím vodovkami a inkoustem, což je technika, v níž hodně používám různé kaňky a cákance a rozpíjím inkoust ve vodě. Do nějaké míry to jde kontrolovat, ale z velké části se tam musí pracovat s náhodou. Jak se to rozpije ve vodě, vytvoří to různé tvary a já v nich potom můžu hledat třeba tvary stromů a podobně. A většinu toho, co dělám teď, dělám digitálně a tam zas taková náhoda není. Do nějaké míry se dá vytvořit uměle pomocí různých digitálních štětců, které imitují fyzická média, ale není to zas tak živé. V počítači se dá vždycky všechno vymazat nebo nějak poupravit, takže člověk zde má pod kontrolou vlastně skoro 100 % toho, co tvoří. Proto si rád vytvářím právě ty situace, kde tohle nejde. Buď digitální techniku kombinuju s fyzickou - třeba zrovna u Vlčka bylo pozadí dělané ručně. Náhoda sice kolikrát něco zkazí, ale jindy zase vznikne něco, co by mě vůbec nenapadlo vymyslet. 

A umělá inteligence? Já ji skoro vůbec nepoužívám, vidím v ní velký potenciál, ale i riziko. Myslím si, že třeba generování obrázků je do velké míry taková černá skříňka. S tou náhodou se tady dá pracovat taky docela dobře, protože vlastně nikdy nevíte, co přesně vám to vykopne. Většinu generovaných obrázků, co kolem sebe poslední dobou vidím, vnímám spíš jako vizuální smog, ale najdou se i tací, jejichž obrázky se mi líbí, i když jsou generované umělou inteligencí. Třeba Petr Válek. Je noisovým hudebníkem, dělá takové podivné generované obrázky, které jsou strašně děsivé. Nemyslím si, že AI technologie zničí animační nebo výtvarný průmysl, ale do nějaké míry ho rozhodně změní. Myslím si, že animace tady bude furt a že se třeba promění ty věci, kterých si lidé cení. Když už bude možné technicky vyrobit cokoliv, co bude jakkoliv hyperrealistické, tak se nakonec bude zase cenit silná stylizace.

Jinými slovy si budeme více vážit umělce a jeho autorského rukopisu...

Ano. Já v animaci sleduju trend, že se hodně vrací zpátky k fyzickým technikám, jako je škrábání do filmového pásu a podobně. Lidé se asi zase trochu odvracejí od digitálních technologií, které věci hodně usnadňují, a o to víc si pak váží, že můžou dělat s fyzickým materiálem.

Jak dlouho vám film Vlček zabral času? Dělal jste všechno sám?

Úplně všechno ne. Měl jsem na výpomoc dva animátory. Pak jsem měl malý štáb - zvukaře, produkční, střihače a tak. Ale většinu jsem dělal já. Celkově mi to zabralo zhruba dva roky s tím, že velká část bylo jenom vymýšlení, psaní scénáře, příprava storyboardu. Samotná animace zabrala další rok.

Kde jste získal na snímek finance?

Hodně nám pomohlo, že jsme dostali od Nadačního fondu Film Talent Zlín sto tisíc korun. Potom jsme měli možnost nahrávat ruchy ve studiu Beep. Rok předtím totiž Deniska umřela vyhrála na Anifilmu jako nejlepší studentský film a v rámci toho jsem měli možnost nahrávat v profi studiu. Se zvukařem jsme tam nahráli v podstatě veškerý zvuk, co je ve filmu slyšet. No a v neposlední řadě jsem ještě měl od samotné FAMU rozpočet – použili jsme ho na půjčování techniky, míchačky a podobně.

Zaujalo mě, že jste i autorem hudby. Působí na mě docela melancholicky. Bylo to kvůli úspoře peněz, že jste si nevybral někoho externího?

Ne. Já jsem k tomu chtěl dělat hudbu od začátku, u Denisky jsem si ji taky dělal. V průběhu jsem však zjistil, že je to strašně moc práce, takže nevím, jestli bych do toho šel podruhé. Na druhou stranu jsem rád, protože to byla super zkušenost. Skládání hudby k něčemu je strašně zajímavé, snažil jsem se pracovat s leitmotivem a hudbu řešit dramaturgicky. Díky tomu jsem mohl řešit propojenost obrazu s hudbou. Třeba v první scéně to vznikalo skoro paralelně - měl jsem složenou základní melodii, nahodil jsem k tomu storyboard a ve střižně jsem pak jednotlivé kousky posouval, aby to k sobě sedlo. 

Můžete prozradit, co chystáte nyní? 

Nyní chystám minisérii Plíseň, kterou jsme s mojí producentkou Terezou Havlovou prezentovali na KVIFF Talents v Karlových Varech. Bude to animovaná minisérie, vlastně taková mystery detektivka o třech kamarádech, kteří bydlí společně ve starém, rozpadajícím se činžáku. Jednoho dne jeden kamarád zmizí a ti zbývající se ho snaží najít a zjistit, co se s ním stalo, a při tom odhalují spoustu dalších záhad.

Na závěr několik obecnějších otázek. Jaké máte největší inspirační zdroje? Nemusí jít jen o animátory, ale umělce obecně. Kdo vás nejvíce inspiroval a stále inspiruje?

Nejvíc mě inspiruje hudba. Můžu vypíchnout své oblíbence – třeba Coil, Nine Inch Nails, Moulettes, The Tiny. Ale může to být cokoliv. Vždy si nasbírám hudbu do playlistu podle nálady a poslouchám ji, když dělám výtvarné návrhy. To mě hodně inspiruje. A pak mám rád konkrétní animované filmy - například chilský celovečerní animák Vlčí dům, kde používají strašně moc technik a je to úplně šílený surrealistický horor. Pak zbožňuju třeba Píseň moře.

Kdo vás vlastně k animaci přitáhl? Proč jste si ji vybral?

Já jsem celý život dělal hodně různých věcí – kreslil jsem, dělal hudbu, psal povídky, vyráběl jsem si plyšáky – takže mi připadalo, že animace je dobrou kombinací všech věcí, dobrou syntézou různých oborů. Mimochodem, když jsem nedávno procházel nějaké staré věci na svém starém počítači, zjistil jsem, že už v dětství jsem animaci dělal, například jsem animoval věci z plastelíny. Mám oba rodiče umělce a dost mě vedli k umělecké tvorbě. Když mě začaly animované filmy zajímat víc, tak se toho mamka hned chytila a začala mi pouštět Švankmajera a podobné náročnější věci. Třeba Otesánek od Švankmajera mě v sedmi letech strašně traumatizoval. Můj zájem se dál rozvinul na střední škole.

Jakou pozici podle vás ve světě aktuálně zaujímá česká animace? 

Myslím, že dobrou. Je tam velký potenciál to ještě zlepšovat, nějakým způsobem navázat na naši tradici, protože na to, jak jsme malá země, je úžasné, jak velké zastoupení na poli mezinárodní animace máme. Mám v tomto ohledu docela velké naděje. Je tady spousta šikovných mladých tvůrců, kteří tvoří i v zahraničí a mají své velké projekty. Samozřejmě tomu pomáhá i spousta animačních škol, co tady máme. Nejen FAMU, ale i UMPRUM, Zlín, Plzeň a spousta dalších míst, ze kterých se každý rok sypou animátoři. Někteří z nich jsou strašně šikovní autoři, kteří mají ambice jít i do světa. Takže jsem opatrně optimistický.

Philippe Kastner je animátor, který ve volném čase kromě filmů vyrábí plyšáky, skládá hudbu a ilustruje. Během studia na Katedře animace na pražské FAMU vytvořil několik krátkých animovaných filmů. Jeho film Deniska umřela (Dede is Dead, 2023) obdržel čestné uznání na Berlinale a byl součástí mnoha dalších významných festivalů, jako je Annecy, Animafest Zagreb či Zlín film festival. Bakalářské studium zakončil filmem Vlček (Wolfie, 2025), který měl roku 2025 premiéru na argentinském BAFICI a téhož roku byl nominován na studentského Oscara. Aktuálně připravuje svůj další projekt, minisérii Plíseň, kterou vytváří pod produkční společností BATCH film v koprodukci se společností 13ka.

Ondřej Kůs (*1982) vystudoval českou filologii a filmovou vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vedle práce v novinách se dlouhodobě věnuje hudební publicistice, zejména tvrdším žánrům. Kromě filmů a muziky tráví volný čas ve skalách.