Filip, Denisa a kouzelné světlo
Celovečerní debut Filipa Pošivače Tonda, Slávka a kouzelné světlo sklízí úspěchy na mezinárodních festivalech i u diváků a divaček v českých kinech. Pro film i tuzemskou animaci je skvělou zprávu, že se v kinech snímek drží již pátý měsíc od listopadové premiéry. Příběh odehrávající se v atmosféře přicházejících Vánoc v bytovém domě plném hašteřivých obyvatel je především o přátelství, dospívání, ale i střetu dětského světa se světem dospělých. Hlavním hrdinou je jedenáctiletý Tonda, jehož dosavadním životem zamíchá jeho nová sousedka Slávka, která vidí svět a lidi kolem sebe jinak, než většina dospělých a dodá mu díky své přímosti odvahu vystoupit ze zajetých kolejí.
zdroj: Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023) nutprodukcia.sk
Na cestě za celovečením debutem v česko-slovensko-maďarské koprodukci stihl Filip Pošivač ilustrovat řadu úspěšných knih, ve spolupráci se svou spolužačkou Barborou Valeckou realizovat loutkový speciál Až po uši v mechu (2015) následovaný seriálem Živě z mechu (2016) a krátkým poloplastickým filmem Přes palubu! (2019). Spolupráce s Kateřinou Karhánkovou na jejím snímku Nový druh (2013) ho dovedla i k roli výtvarníka seriálu Mlsné medvědí příběhy (2020), který Karhánková režírovala spolu s Alexandrou Májovou. Stejně, jako se již při studiích zrodil nápad na loutkový příběh z mechu o Bertíkovi a Josefce Až po ušu v mechu, jehož výtvarnými návrhy a testy Pošivač studium na UMPRUM absolvoval, předobraz k prvnímu celovečernímu snímku najdeme již ve studentském ploškovém filmu O Tondovi, který svítil (2011). Od tohoto momentu film čekal dlouhý vývoj a následně i účast na animačních industry akcích jako Cartoon Springboard (2018), Cinekid (2018), Animarkt Stop Motion Forum (2020) nebo CARTOON Movie (2022).
Námět režiséra do podoby scénáře rozpracovala spisovatelka Jana Šrámková, natáčelo se 362 dní a film se nakonec ve světové premiéře představil na Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Annecy, kde získal cenu v kategorii Contrechamps. Od té doby se mu daří dál. Zabodoval na španělském festivalu Sitges i na mezinárodním filmovém festivalu Schlingel v Chemnitzu. Film se podíval do Tokia i na řadu dalších evropských festivalů. U nás bylo možné jej vidět v rámci Zlín Film Festivalu, Young Film Festu, Dne české animace a do kin pro širokou veřejnost vstoupil v listopadu roku 2023. Úspěšnou cestu korunovaly nominace i ocenění na cenách české filmové kritiky, kde bodoval snímek dokonce dvakrát. Režisér a výtvarník Filip Pošivač si odnesl cenu za Nejlepší audiovizuální počin a také cenu Innogy pro objev roku.
zdroj: Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023) nutprodukcia.sk
Film o Tondovi, Slávce a jejich dobrodružství, vznikl v koprodukci Slovenska, Česka a Maďarska. Filipův výtvarný i režijní rukopis prostupuje pochopitelně celým snímkem, ale zároveň je na výsledném filmovém díle prokazatelně vidět, že není výsledkem práce pouze jednoho člověka, ale celého skvělého a sehraného týmu. Producentům Jakubovi Viktorínovi a Pavle Janouškové Kubečkové se spolu s Filipem Pošivačem podařilo dát dohromady skupinu zkušených lidí, kteří se do filmu společně otiskli. V první řadě jmenujme hlavní kameramanku Denisu Buranovou, díky které je film opravdu prostoupen kouzelným světlem. Scéna v první čtvrtině filmu, kde maminka malé Slávky zasněně tančí a divák postavu sleduje na rozhraní reality a jejích představ, umně odráží skrze měkkost světla zasněnost a náladu scény a patří tak k těm nejlepším, které ve filmu najdeme. Skvělou práci s kamerou v kombinaci s brilantní animací si divák užije i ve scéne Tondova pádu schodištěm, které vede k odhalení, které skrývá pod jeho maskami. Má totiž jednu jedinečnou vlastnost – od narození svítí. O to, že hlavní charakter na setu opravdu svítil, se zasadil Jan Dráždil.
Výtvarná stylizace celého filmu dává příjemnou formou stále cítit, že to, co vidíme, bylo vytvořeno, že se jedná o sety, kulisy a loutky, ale vše je při tom naprosto soudržné, příjemné a nerušivé. Diváctvo si je vědomé ruční práce a kouzla animace, film zůstává výtvarně originální, nestává se záměrně líbivým a nesnaží se o nápodobu digitální 3D animace. Nepřejímá na první pohled líbivé vzory, ale jde si vlastní originální cestou, která přímo vychází z Filipových ilustrací. Mimo loutku se do filmu propsala i plošková animace a autorův oblíbený akvarel. Skvělou práci pak odvedl celý tým výroby. Drobné dekorace v přeplněném bytě Šímových, Tondův bunkr či domovníkův skleník plný exotických rostlin, které otevřeně přiznávají materiál papíru, jsou naprostou pastvou pro oči. Stejně tak jízda nad zasněženým městem. Pokud film vidíte více než jednou, je stále na co se dívat a jaké detaily odhalovat. Výsledná filmová kompaktnost je zajisté i odrazem práce pomocného režiséra Michala Kubíčka.
zdroj: Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023) nutprodukcia.sk
Vyzdvihnout musím i skvělou práci animačního týmu. Barbora Valecká, Vojtěch Kiss, Marek Jasaň, Károly Papp a Tomáš Červený se postarali o oživení světa kolem i uvnitř bytového domu, kde je zasazen celý děj a obývají ho všechny filmové postavy. Mezi nimi najdeme Tondovu aktivní maminku i tatínka v domácnosti, oba pečující o Tondovi mladší sourozence - dvojčata, dále nevrlé i legrační sousedy jako jsou dvojčata, pejskařka nebo cyklista, ti vši pod dohledem tajného domovníka a ještě tajemnějšího tvora skrývajícího se v útrobách domu a odrážejícího chování lidí kolem něj. Mezi skvěle napsané postavy patří hlavní hrdinka Slávka, která ukazuje, jak je občas dítě dospělejší než-li dospělí i její oponentka Ernestýna, růžová mažoretka, která je naprosto lidsky vykresleným charakterem holčičky, která nejisté emoce zahaluje přesným opakem, který se projevuje skrze její příšerné a zlomyslné chování. Humorným charakterem je pak i její matka paní Bečková, která zaujme vzhledem i vývojem jejího charakteru během děje filmu. Zajímavou postavou je Slávčina maminka Silvie Silvestrová, baletka na konci své kariéry, která je zahalena černými myšlenkami. Celé dny prodlévá ve svých představách a černých myšlenkách, v novém bytě se nezabydluje a stále jen opakuje: „vše je na nic, já jsem na nic“. Otevřeně depresivní postava je zajímavou volbou, která zaujme dospělého diváka, ale nevyděsí toho dětského. Jako skrytou symboliku blížícího se konce života, určenou spíše dospělému divákovi, čtu například i chudobky na zádech domovníka. Nezapomínejme ale i na dva zvířecí charaktery. Během celého snímku sledujeme na vedle hlavního děje i milostný příběh Slávčiny andulky Fanči, do které se zakouká domovní holub. Tento milostný příběh na pozadí jakoby pořád připomínal hlavní téma filmu: být jiný neznamená být osamocený a nemilovaný.
zdroj: Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023) nutprodukcia.sk
Jako dospělá divačka mám tendenci se ve filmech pro děti někdy příliš šťourat, hledat nějaké nejasnosti, pochybovat, zda filmu děti v tom či onom místě porozumí, zda je příliš nestraší nebo nemate. Jsem tak velice ráda, že jsem poprvé film mohla vidět v kinosále plném dětí a sledovat jejich reakce a napojení na jednotlivé postavy. I to mě přesvědčilo o kvalitní dramaturgii filmu. Děti se smály když měly, bály se a strachovaly v ty pravé okamžiky a hlavně seděly celou stopáž filmu v sedačkách jak přikované, nikdo se nezačal nudit ani se zmateně neptal na děj filmu. To vnímám jako skvělý a ne náhodný výsledek. Velmi jednoduše jsem tak rozptýlila i jakékoliv mé vlastní nejistoty a nechala se spolu s nimi unášet filmem, který je protknutý laskavým humorem i napětím, ale zbytečně nikoho nestraší.
K tomu, aby děti mohly s příběhem zůstat i mimo kinosály, přispělo vydání příběhu v rozšířené knižní podobě v nakladatelství Albatros s Filipovými ilustracemi. Pevně věřím, že úspěch filmu, který definuji především počtem spokojených diváků a divaček všech věkových skupin a dobou, kdy je film nasazen v kinech, bude v rámci českého prostředí oceněn Českým lvem za nejlepší animovaný film. Nominován v kategorii nejlepší zvuk je i zvukař tohoto filmu Péter Benjámin Lukács. Uspět může Tonda i na Slovensku, kde v národních filmových cenách Slnko v sieti obdržel nominace v kategoriích nejlepší animovaný film, nejlepší kamera a nejlepší vizuální efekty.
Závěrem bude pro všechny fanoušky a fanynky filmu i Filipovi tvorby jistě dobrou zprávou, že režisér pracuje již na vývoji dalšího celovečerním snímku a můžeme se těšit zase na něco výtvarně i obsahově nového! A pokud jste film zatím míjeli, běžte prosím do kina. Podpoříte a oceníte tak nejen práci celého štábu, ale i současnou českou animaci jako takovou.