Zimní semestr akademického roku 2024/25 strávila Julie Černá jako studentka na Estonské akademii umění v Tallinu (EKA). Skrze program Erasmus+ měla možnost připojit se k prvnímu ročníku navazujícího magisterského programu, který na EKA probíhá výhradně v angličtině. Díky tomu získala dobrý přehled o tom, co znamená studium animace pro jejich běžné studující, jaká i oni vnímají negativa a pozitiva. Protože Julie studuje v ateliéru Animace a film na UMPRUM, mohla navíc styl výuky srovnávat i se zkušenostmi z její alma mater. Text je první reportáží z volného cyklu textů, který mapuje zkušenosti studujících z animačních škol ze zahraničí.

Akademický rok začal velmi brzy - koncem srpna jsme už měli být v Tallinnu, abychom se mohli účastnit úvodních hodin v ateliéru. Škola ještě před začátkem semestru pořádá intenzivní týden "estonské kultury" kde se studující učí základy estonštiny, jezdí na výlety v okolí Tallinnu a jsou jim předávány informace o životě v Estonsku. Tyto kurzy nejsou povinné a mohou se jich účastnit noví studenti prvních ročníků navazujícího magisterského studia v angličtině a Erasmus+ programu. Já jsem se tohoto estonského týdne zúčastnit nemohla, protože jsem pracovala na dokončení svého filmu, ale vím, že to pro mé spolužáky bylo obohacující a sloužilo to jako super teambuilding. Je parádní, že škola investuje čas a peníze do takové akce, protože tím staví základní kámen k mezioborové spolupráci a navázání vztahů mezi studujícími, kteří přichází z celého světa. 

A tak začal semestr - klidně a pomalu. Už od začátku bylo jasné, že jsou tu studenti velmi striktně rozdělení podle ročníků. Díky tomu je možná cílená výuka přesně těch předmětů, které je posunou ve fázi procesu vytváření krátkého animovaného filmu, ve které se zrovna dle své úrovně nacházejí. Chápu, že je to při počtu deseti studujících v ročníku efektivní aranžmá, ale po celý semestr mi chyběl pocit pospolitosti ateliéru jako celku. Bakalářské studium je na EKA jen v estonštině, a mezi estonskými a mezinárodními studujícími zeje propast jazyková i kulturní. Vedení ateliéru se nesnaží tuto díru překlenout, spíše separaci podporuje. Většinu studentů bakaláře jsem tak vůbec nepoznala. Protože jsem přišla ze školy, kde si je kolektiv ateliéru bližší, atmosféra je více rodinná a jsem zvyklá na propojování napříč ročníky i úrovní studentů, byla jsem z toho dost zaskočená. 

Ateliér je veden Lilli-Krõõt Repnau, která má na starost magisterské studující, a Ülo Pikkovem, jenž se stará o bakaláře. Asistujícími pedagožkami jsou Anu-Laura Tuttelberg a Lucia Mrzljak. Obě dvě jsou superstars současného animovaného filmu, aktivně tvoří filmy a sbírají za ně ocenění.

První semestr je u magisterského studia vystavěn tak, aby proběhl vývoj krátkého animovaného filmu, se kterým studenti budou poté promovat. Letní semestr se zaměřuje na sounddesign. Mezi naše první hodiny patřil předmět Development of Speciality Project, což byla vlastně ateliérová výuka, která se konala dvakrát týdně. Na začátku semestru byli všichni nadšení a zapálení do animace a dostávali jsme úkoly, které sloužily k tomu si animaci nějak autorsky vyzkoušet a zjistit která technika a témata nás zajímají. To se dělo díky zadávání malých cvičení, na jejichž vypracování jsme měli týden a poté jsme prezentovali výsledek před spolužáky a Lilli, Ülem a Anu-Laurou. Dávat feedback spolužákům bylo podporováno a celkově si vedení ateliéru dávalo velmi záležet na inkluzivní atmosféře a pocitu safe space, ve kterém se nebojíme cokoliv říct. Kvůli tomu mi někdy ale přišlo, že je vedení velmi nekonfliktní a neděje se dostatečně konstruktivní kritika, kterou znám z UMPRUM a která mě dokáže vždy hodně posunout, i když se neposlouchá vždy zrovna jednoduše.

Výuku předmětu Film Idea and Storyboard měla na starost Lucija Mrzljak, v hodinách nám pouštěla inspirující animované filmy a zadávala nám krátká cvičení zaměřená na prozkoumávání možností animace skrze kreativní storyboarding. Lucija učila přístup k animaci, který známe z jejích filmů - vizuální hříčky a surrealistické pojetí, zkrátka obrazem poháněné filmy. Byli jsme vedeni také k vymýšlení nekonvenčních spojení obrazu a zvuku. Díky tomu jsem vymyslela námět svého dalšího filmu, hodiny tedy podle mě splnily účel výborně.

Další hodina, jejíž velkou složkou bylo sledování krátkých animovaných filmů byla Animation History s Kamilou Kučíkovou. Kamila je původem ze Slovenska a je absolventkou animace na EKA. Dříve byla kurátorkou pásem krátkých animovaných filmů pro festivaly jako Fest Anča nebo PÖFF Tallinn, nyní učí historii animace a věnuje se online prodeji a stylingu exkluzivního vintage oblečení. V hodinách jsme dostávali intenzivní dávku z historie světového animovaného filmu s přihlížením na kontext vzniku jednotlivých děl. K tomu samozřejmě patřilo i sledování animovaných filmů. Kamila si navíc s sebou brala svého psa, který byl dost roztomilý a vždycky mi zlepšil den. 

Creative writing je mezi vyučovanými předměty relativní novinkou, vyučuje se od minulého školního roku. Berit Kaschan je básnířkou, spisovatelkou a vede kurzy kreativního psaní pro veřejnost. Její způsob výuky byl empatický a přistupovala ke každému velmi individuálně. Cílem hodin bylo uvolnit se při psané formě a přistupovat k ní s určitou lehkostí. Zabývali jsme se velmi osobními tématy a někdy měly hodiny až terapeutický ráz. Šlo například o dopisování básní s mezerami pro slova, psaní povídek o nalezeném předmětu nebo promluvy našeho minulého a budoucího já.

Studijní plán po celý semestr není konzistentní tak, jak to znám z UMPRUM. Na EKA totiž většina předmětů netrvá celý semestr. Některé předměty začaly v srpnu a skončily v říjnu, listopadu nebo prosinci. Jiné začaly například až v listopadu a skončily začátkem prosince. Zjistila jsem, že tato proměnlivost ve studijním plánu mi vyhovuje mnohem více než teoretická výuka na UMPRUM, která je konzistentní, běží podle daného rozvrhu celý semestr a velmi brzy se promění ve stereotyp.

V listopadu nám začaly i pravidelné hodiny Dramaturgical Analysis of Film, kde nám Laura Raud, estonská scénáristka a dramaturgyně, dala výborný přehled o stavění příběhu se všemi jeho náležitostmi. Naučili jsme se analyzovat filmy, probírali jsme různé možnosti výstavby lineárních i frakturovaných narativů, objektivních a subjektivních perspektiv. Zkoumali jsme, jak vystavět postavu tak, aby byla divákům sympatická či naopak a podobně. Ve výčtu příkladů a superlativ k těmto hodinám bych mohla pokračovat ještě mnohem dál. Tyto hodiny pro mě byly z celého EKA zážitku nejcennější, protože jsem takové znalosti dosud nezískala a Laura byla na tomto poli opravdu studnice vědění. Takový intenzivní průlet světem storytellingu mě hodně inspiroval i k dalšímu samostudiu. Laura nám navíc dala přístup ke spoustě materiálů (tabulky, grafy, pdf knihy), které za dobu svého působení v oboru nasbírala.

Začátkem prosince celý ateliér (bakaláři i magistři) každoročně jezdí na festival Animateka do Lublaně. Na tento výlet čerpají finance od Erasmus+, takže studenti mají veškeré náklady pokryty - ubytování, stravu i cestu. V budoucnu plánují přidat výjezd ještě na další festival, kde znovu vše bude hrazeno evropskou unií.

Kromě klasických hodin ve studijním plánu existuje i tzv. workshop week, což je období, kdy neprobíhají klasické hodiny a tento čas je vyhrazen pro různé workshopy. Každý ateliér na škole domluví dva až tři různé workshopy - pozve lektory a připraví materiál a místo pro konání. Studenti si potom mohou vybrat z nabídky cokoliv je zajímá a přihlásit se. Celá akce je nepovinná, takže studující, kteří si žádný workshop nevyberou, mají zkrátka volno. Také je důležité zmínit, že za účast na workshopu studenti dostávají kredity.

První workshop week byl v půlce října. Já jsem se přihlásila na workshop Claymation, který vedli mistři estonské plastelínové animace Sergo Kibus a Pärtel Tall. Oba dva jsou režiséři filmů vyrobených animační technikou claymation. Sergo je navíc i producent, který spolu se svou ženou založil estonskou produkční společnost pro animované a dokumentární filmy Rebel Frame. Nejdřív nám představili prezentaci jejich díla a zkušeností s plastelínou. Dozvěděli jsme se neobvyklé postupy, která značka je pro animování nejvhodnější (Giotto), jak si vyrobit nástroje potřebné při animování ad. V průběhu týdne jsme si zkoušeli tyto poznatky i prakticky - každý den od 10 do 14 (a často jsme zůstávali i déle) jsme animovali podle různých zadaných kritérií. Takový workshop pro mě byl super inspirující a byl highlightem mého studia na EKA.

V lednu bylo druhé období workshopů, kdy ateliér naplánoval další intenzivní kurzy spojené s animací: kurz TVPaintu, Digital Claymation (vedený Sanderem Joonem!), kurz loutkové animace a Movement Laboratory. Těch jsem se nezúčastnila, protože jsem měla domluvený kurz tkaní, který pořádal ateliér Fashion Design. Ze začátku tento workshop neměl s animací moc společného, ale postupně jsem zjistila, že tkaní je činnost hodně podobná kreslené animaci - postupně přibývají řádky vlny, která tvoří textilní plochu, stejně jako tahy tužkou vytváří jednotlivé snímky, které se spojují ve film.

Ještě před koncem svého pobytu jsem hodně přemýšlela o tom, jestli si pobyt neprodloužit ještě o další semestr. Kvalita výuky a super kolektiv byly velmi silnými argumenty proč zůstat, ale nakonec jsem se vrátila do Česka za rodinou a přáteli. Celkově mi ale přijde, že pro někoho, kdo přemýšlí o studiu animace v zahraničí, je EKA výbornou volbou. Ateliér animace na EKA navazuje na silnou estonskou animační tradici, pro kterou je často typická technika loutkové animace i poetické a pomalé vyprávění. Na druhou stranu ze současné estonské animace cítím i kladný přístup k novým trendům a experimentování. 

Now let's talk money! EKA je aktuálně finančně jedna z nejdostupnějších možností studia animace v zahraničí. Pro studenty pocházející ze zemí EU je školné 3100 eur ročně. To je například o polovinu levnější, než mezinárodní program Visual arts na UMPRUM. Zrovna teď přijímají přihlášky k magisterskému studiu, deadline je 3. března, tak to zkuste!

Pro mě osobně byl půl ok strávený v Estonsku krásná příležitost, jak objevit nové prostředí a přiučit se novým znalostem a přístupům k animaci. EKA vychovává hlavně režiséry nebo výtvarníky, principy animace se zde neučí, ale přesto je pár studentů zaměstnáno v animačním studiu Nukufilm a animují na loutkových filmech. Ateliér je skrz Ülla Pikkova a Anu-Lauru Tuttelberg velmi dobře napojen na filmový průmysl, takže do estonské animační scény není těžké proniknout a navázat spolupráce. Kromě nových znalostí, přátelství a sebepoznání si s sebou domů odvážím i hrst kamenů, které si vystavím na poličku a ráda si při pohledu na ně nostalgicky zavzpomínám na hezké časy strávené v Tallinnu.

Julie Černá je výtvarnice a animátorka žijící v Praze, kde studuje magisterský program na UMPRUM v ateliéru Animace a film. Ve své tvorbě se snaží výtvarně zachytit pocit melancholie, který se skrývá v každém prožitku štěstí. Se svou komiksovou trilogií Kámen Osudu získala Výroční komiksovou cenu Muriel za nejlepší studentský komiks roku 2022. Kámen Osudu je zároveň i jejím bakalářským filmem s premiérou na prestižním festivalu Berlinale 2025.

Máte zajímavou zkušenost ze studia animace ze zahraničí? Dejte nám vědět a  staňte se součástí našeho cyklu o možnostech studia animace z celého světa!