Technologickým tématem číslo jedna je na začátku letošního roku chatbot DeepSeek, čínská konkurence pro dosud dominující ChatGPT americké společnosti OpenAI. Je to ale jen jedna nová kapitola v příběhu, který se píše možná déle, než se zdá. Jak už nástroje generativní AI stihly proměnit oblast kreativních oborů? A co od dění kolem nich můžeme čekat v nejbližší době?

Umělec a výzkumník v oblasti digitálního umění Merzmensch ve své příručce o AI umění hledá počátky kontaktu mezi uměleckou tvorbou a umělou inteligencí podstatně dříve, než jsme dnes zvyklí. Nicméně připouští, že i když jde jen o jeden segment generativního umění, dostaly se všechny ostatní dosavadní postupy a praktiky do stínu difúzních modelů. To jsou DALL-E, Midjourney nebo Stable Diffusion. „Důvody jsou k tomu různorodé: snadná dostupnost, rozsáhlý trénink, intuitivní ovládání, skoro nekonečné vizuální možnosti,“ píše Merzmensch.

Právě s nástupem a rychlým rozšířením nových nástrojů generativní AI se začalo čím dál víc mluvit o umělé inteligenci také v oblasti filmu a výtvarného umění. A to už nejen mezi digitálními nerdy, ale především na zavedených festivalech, v etablovaných institucích a v médiích. Příležitostí k tomu není málo. Udělení ceny v kategorii digitálního umění na veletrhu Colorado State Fair umělou inteligencí generovanému obrazu Théâtre D'opéra Spatial nebo cena ekumenické poroty na Internationale Kurzfilmtage Oberhausen pro snímek Let’s be friends, který vznikl rovněž s využitím generativní AI. To jsou události, které zarezonovaly globální uměleckou scénou. Mezi průkopnické filmy na poli experimentů s tvůrčím využitím AI patří také snímek českého režiséra Tomáše Rampuly Time Metallurgist. V důsledku podobných experimentů nyní filmové festivaly stojí před otázkou, jak na aktuální dění reagovat ve svých pravidlech případně v systému soutěžních kategorií.

Na české výtvarné scéně na sebe roli věrozvěsta AI umění vzal v loňském roce Jan Šerých, když hned na začátku roku 2024 vystavil v galerii Hunt Kastner sérii snímků vzniklých za pomoci generativní umělé inteligence. Sám Šerých přitom ale tuto výstavu nevnímal jako zásadní zlom ve své tvůrčí kariéře, ale jako součást postupné evoluce, kdy jeho tvorba jde ruku v ruce s vývojem a dostupností digitálních technologií. Na debatě pořádané Českou televizí a Centrem pro současné umění Praha k tomu v říjnu 2024 řekl, že se v tomto ohledu nepovažuje za průkopníka, ale spíše za archiváře.

Experimenty s využitím generativní umělé inteligence v umělecké tvorbě téměř okamžitě vyvolaly kritické ohlasy v důsledku obav o budoucnost lidské kreativní práce, ale také otázky ohledně autorství takto vzniklých artefaktů. Je vůbec ten, kdo tvoří umělecké dílo s využitím generativní AI, jeho skutečným autorem či autorkou? V již zmíněné debatě z cyklu Umění v digitálním věku k tomu advokát a specialista na autorské právo Marek Martinka řekl: „Autorské právo předpokládá, že autorské dílo musí být výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti člověka. Tady se teď jedná o to, do jaké míry je využití nástroje generativní umělé inteligence ještě pod dostatečnou tvůrčí kontrolou člověka.“

V důsledku nás tedy podle jeho slov čeká potřeba posuzovat, zda se v konkrétních případech jednalo o využití nástrojů, které jsou kontrolované člověkem, anebo zda jde o takové nástroje, jež vykazují větší míru autonomie. „Pokud si pomůžu nějakým ekvivalentem, což je třeba film, tak tam je například herec, autor sound artu a spousta dalších složek, které – pokud kupujeme licenci od autora – musíme vypořádat. I kdyby autor byl z výtvarného prostředí, kde on sám je tou značkou, tak se snažíme vyrovnat i s dalšími aktéry daného díla. U AI umění to ale není zřejmé,“ poznamenal k překážkám pro nákup AI umění František Zachoval, ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové, v další debatě z cyklu Umění v digitálním věku.

Jak dokázala už na začátku loňského roku zmíněná výstava Jana Šerých v galerii Hunt Kastner, odvážnější soukromé galerie se ani v nejasné autorskoprávní situaci AI umění nemusí vyhýbat. Ale k tomu, aby získalo na trhu umění svou pevnou pozici pro investice, případně se začalo objevovat v inventářích muzeí umění, je pořád ještě daleko. Kromě otázky, kdo je tu vlastně autorem, tu hraje roli i nedostatečný časový odstup, který by umožnil posuzovat kvalitu z dlouhodobější perspektivy. František Zachoval k tomu řekl: „Čekám na dílo, které vzniklo klidně i s využitím této technologie a které pro nás bude hodnotné. Jako paměťová instituce chceme pracovat s díly, která měla v danou chvíli celospolečenský význam.“
 

I když mezi galeristy, na uměleckých veletrzích nebo v kamenných institucích čekají jakoukoli tvorbu využívající umělou inteligenci ještě dlouhé diskuze na téma autorství i umělecké kvality, v kreativním a mediálním průmyslu se použití nástrojů generativní AI prosazuje všude tam, kde může přinést ekonomické výhody. Ty se však nutně nemusejí rovnat logice snížení nákladů při zachování stejného objemu výroby.
 

Kompletní změna pracovních postupů není v podmínkách větších produkčních společností otázkou krátkého času, leckde může navíc zavádění AI znamenat také potřebu úpravy či vytvoření nových etických kodexů. Proto je podnětné zajímat se o zkušenosti těch, kterým se podařilo nástroje umělé inteligence systematičtěji zařadit do své profesní praxe.

Na jaře 2024 mluvila na konferenci Seriencamp v Kolíně nad Rýnem o svých zkušenostech v této oblasti Nikola Kohl, ředitelka mnichovské produkční společnosti South & Browse. Potvrdila sice obavu mnohých, že zavádění nástrojů AI znamená zánik některých řadových pracovních pozic v oblasti postprodukce nebo animace, zároveň ale upozornila, že ruku v ruce s ním jde potřeba vytváření zcela nových pracovních pozic. Odmítla totiž jednoduchou představu, že zavedení nástrojů generativní AI znamená automaticky schopnost produkovat stejné množství obsahu za menší náklady. V praxi se podle Kohl spíše ukazuje, že je tomu naopak – za stejné náklady je možné začít produkovat podstatně více obsahu. A ten je pak potřeba doručovat publiku. Právě to bude do budoucna úkolem kreativních kurátorů obsahu.

Pokud k situaci rychleji a snadněji produkovaného obsahu připočteme stav, kdy jsme zvyklí audiovizuální obsah sledovat především individuálně na obrazovkách mobilních zařízení, pak je před námi doba postupné fragmentarizace velkých diváckých skupin na menší publika, kterým je potřeba cíleně doručovat obsah podle jejich individuálních preferencí.

Zajímavé bude každopádně do budoucna sledovat, zda se v důsledku rozšíření nástrojů AI budou v tomto ohledu i nadále rozevírat nůžky mezi požadavky na kvalitní tvorbu a spotřební masovou produkci. Znamenalo by to tak výraznou technologickou hranici mezi vysokým a nízkým, k jaké bychom jen stěží hledali paralelu.

poznámka redakce f-a-t.cz
Na AI se i v tomto roce opět zaměří industry program festivalu Anifilm a to na začátku května v Liberci. Aktuálně se tématu Využití AI ve výrobě a postprodukci audiovizuálních děl mimo kreativní fáze procesu tvorby věnuje v ateliéru Animace a film na UMPRUM v rámci postmagisetrského programu Patrik Trska. I s ním plánujeme v roce 2025 přinést texty reflektující jeho výzkum.