ANIMAFILM: Příběh prvního českého festivalu animace

DÍL 1.

Animace se usazuje na jihu Čech

Tuzemské přehlídky animovaného filmu mají několik významných kapitol. Těmi nejvýraznějšími jsou samozřejmě Anifilm a AniFest. Pozapomenutý, avšak pro další vývoj důležitý, jihočeský festival ANIMAFILM je pro filmového teoretika, programového ředitele festivalu Anifilm a rodáka z Českých Budějovic Pavla Horáčka přirozeně blízké téma. Ve dvoudílném textu proto za pomoci historických pramenů i rozhovorů s pamětníky zmapoval bienální přehlídku, jejíž význam dalece přesahuje pouze příběh animace z jižních Čech. První část je především o tom, proč a za jakých podmínek přehlídka vznikla a jaký byl její program, ale nahlíží i na vítězné snímky a tehdejší kritické hlasy, které směřovaly ke stavu československé animované tvorby na sklonku 80. let.

Animovaný film se v jihočeském kraji začíná zabydlovat již v roce 1981, kdy se veřejnosti otevřela Stálá expozice kresleného a loutkového filmu na zámku Kratochvíle, nedaleko Netolic. K vidění zde byla až do roku 2007. Pět let po otevření expozice, tedy v roce 1986, se koná 1. ročník festivalu ANIMAFILM v Českých Budějovicích. Jeho poslední ročník se uskutečnil v roce 1990. Pro animaci na jihu Čech bylo dalším milníkem založení festivalu AniFest, který byl pořádaný v Třeboni, kde se konal od roku 2002 až do roku 2009, kdy už byl napůl situovaný do severočeských Teplic. Tam v roce 2013 i zanikl. Již v roce 2010 ovšem na tradici třeboňského festivalu animovaných filmů navazuje Anifilm, který v Třeboni a tedy i v jihočeském kraji zůstal až do roku 2019. Poté se přesunul do Liberce, kde se koná dodnes. Ona historie a určitá tradice, kterou animace v jihočeském kraji měla, se odchodem Anifilmu na sever republiky zdá se uzavřela.

V „příběhu animace na jihu čech“ a v historii festivalů animace je ANIMAFILM možná z dnešního pohledu pouhou epizodou. V našem prostředí nicméně představuje úplně první snahu o organizování festivalu věnovaného čistě animaci. Polistopadové úsilí a úspěchy festivalů AniFest a Anifilm by možná nebyly tak samozřejmé bez této, poněkud pozapomenuté, průkopnické „soudružské práce“.

V neposlední řadě je užitečné připomenout si dobovou kritiku stavu tuzemské animace, která se v reflexích z ANIMAFILMu objevuje. A v níž kupodivu nacházíme i ohlasy platné pro současnou českou animovanou tvorbu.

Jak a proč?

Spojení animace a jihočeského kraje pravděpodobně nikdy nebylo nijak systematicky promýšlené, ale spíše náhodné. Přesto však, s přestávkami téměř čtyřicet let, toto propojení fakticky fungovalo. Dílem pomyslné mozaiky byl festival ANIMAFILM, který stejně jako expozice na Kratochvíli, vznikl „shora“. Ostatně, jinak to tehdy samozřejmě ani nebylo možné. Dle dostupných zdrojů založení festivalu iniciovalo Ústřední ředitelství Československého státního filmu a jeho ředitel Jiří Purš. Během slavnostního zahájení prvního ročníku festivalu v roce 1986, podle přepisu ve festivalovém zpravodaji, Purš mimo jiné pronesl: „[…] Animovaný film je v celkové historii naší kinematografie nejmladším úsekem československé filmové tvorby. Je však také jejím oborem nejúspěšnějším, který má dnes už své bohaté dějiny, stovky domácích i zahraničních úspěchů a milióny nadšených obdivovatelů. Animovaná tvorba zaujímá významné místo v naší filmové tvorbě. Vzhledem k dosažené kvantitě výroby, ale především k evidentním hodnotám a kvalitám našich animovaných filmů, k úspěchům, které dosahují doma i zahraničí, jsme se rozhodli vytvořit specializovanou československou přehlídku, která se stane prostředkem k hodnocení celkové úrovně animované tvorby a příležitostí k ocenění práce studií a jednotlivých tvůrců animovaných filmů.

Pořádání tohoto festivalu chceme využít k popularizaci úspěchů československé animované tvorby u široké veřejnosti. Pevně věříme, že se tato specifická akce stane zároveň otevřenou tribunou naší animované filmové produkce, místem, kde se filmaři zamyslí nad další cestou za kvalitou. […] jsme přesvědčeni, že právě zde – v Českých Budějovicích a v jihočeském kraji, který projevil zájem o animovaný film již dříve – jak o tom svědčí úspěšná existence stálé expozice animovaného filmu na státním zámku Kratochvíle, se zakládá nová tradice.“¹ Ve velmi podobném duchu se nese zdůvodnění založení festivalu v dopise, který Purš adresoval prvnímu předsedovi poroty ANIMAFILMu Jiřímu Kotalíkovi v květnu 1986². Obdobně jeho genezi popisují další zdroje³ i dramaturg Jiří Kubíček.

ANIMAFILM zpravodaj č. 1 (1986) zdroj: Knihovna Národního filmového archivu.

Další souvislosti vzniku přibližuje text Představuje se vám ANIMAFILM České Budějovice 86'⁴: […] „Všechno začalo celostátní bilancí krátkometrážní tvorby Festivalu českých a slovenských filmů, který se řadu let střídavě konal v Pieštanech a Českých Budějovicích. Počínaje příštím rokem se českým partnerem Pieštan stane pravděpodobně Ústí nad Labem. V souvislosti s touto změnou chtějí Jihočeši zúročit svou průběžnou koncepční práci s krátkým filmem a od pondělka 15. do čtvrtka 18. září 1986 uspořádají v Českých Budějovicích první ročník ANIMAFILMu '86. Posláním tohoto Festivalu animovaných filmů bude zhodnotit celkovou úroveň a ocenit animované filmy, vytvořené v čs. studiích v letech 1984 a 1985. Českobudějovické bienále představí veřejnosti vybraná díla z oblasti animovaného filmu a bude popularizovat úspěchy čs. tvorby. Pořadatelem festivalu je Československý film ve spolupráci s Jihočeským KNV, Svazem čs. dramatických umělců, Svazem čs. výtvarných umělců a Čs. televizí.“

Vedle Festivalu českých a slovenských filmů⁵ je nutné zmínit, pro kontext možná důležitější akci, ARSfilm Kroměříž. Tento festival filmů o umění se poprvé konal v roce 1964 a nejen mezi animátory, jejichž filmy zde pravidelně vyhrávaly, byl oblíbený a uznávaný. Asi i proto, že za ním od počátku stál a pravidelně předsedal porotě, již zmiňovaný, tehdejší ředitel Národní galerie Jiří Kotalík. Shodou náhod se poslední ročník ARSfilmu konal v roce 1981, tedy v roce, kdy byla otevřena zmiňovaná expozice animovaného filmu na Kratochvíli. Prázdno, které vzniklo po skončení ARSfilmu měl zaplnit ANIMAFILM: „Dlouho se po něm volalo, zvlášť po pauze, která nastala zrušením kroměřížského ARSfilmu, a letos tedy konečně spatřil světlo světa – I. ročník Festivalu animovaných filmů ANIMAFILM '86.“, píše Michaela Storchová v časopise Kino. O propojení světů těchto dvou festivalů svědčí i to, že předsedou první poroty ANIMAFILMu byl právě Jiří Kotalík. Ten k tomu byl vyzván přímo Jiřím Puršem⁶. Zřejmě proto, aby svou autoritou dodal na důležitosti nově vznikající akci⁷.

Znělka ANIMAFILM (Pavel Koutský, 1986) zdroj: Archiv České televize (součást pořadu Televizní klub mladých).

Budějce třikrát plné animace

Festival ANIMAFILM se v Českých Budějovicích uskutečnil celkem třikrát. V letech 1986 (15.–18. září), 1988 (25.–28. října) a 1990 (8.–12. října). Šlo tedy o bienále, které reflektovalo produkci všech oficiálních producentů animace, včetně televizí. To znamená Československé televize Praha, Československé televize Bratislava, Filmového studia Gottwaldov, Slovenské filmové tvorby a největšího ze studií, Krátkého filmu Praha (pod něj řadíme i snímky tehdejších studujících Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze). Skladbu programu tedy tvořily převážně soutěžní filmy. V roce 1986 jich bylo 74. O dva roky později 106. A v roce 1990 soutěžilo 53 děl. Soutěžní kategorie byly od začátku nastavené poměrně komplexně. Soutěžily filmy do 5 minut, filmy mezi 5 a 15 minutami, v jedné kategorii středometrážní a celovečerní snímky, dále pak televizní film a samostatnou kategorii měl také dětský film.

Doprovodný program pochopitelně z velké části tvořil program pro děti, typicky koncipovaný do bloků pro mateřské nebo základní školy. První ročník lákal na retrospektivu filmů Jiřího Trnky⁸. Další rok to byl Břetislav Pojar a nakonec Hermína Týrlová. Diváci a divačky v Prachaticích, kde se při konání ANIMAFILMu rovněž promítalo, se mohli potkat s delegací ze zlínských studií, včetně Karla Zemana, který zde uvedl své filmy a besedoval se studentkami Střední pedagogické školy⁹. Jindy byla na programu třeba také projekce raných animovaných filmů s doprovodem živé hudby. Festival rovněž dával prostor k různým diskuzím a zhodnocujícím příspěvkům. Byla to v roce 1988 například „volná tribuna“ na téma „Stav animované tvorby a její nejbližší perspektivy“. Na festivalu rovněž nechyběly výstavy – za celou jeho historii to byly třeba „40 let Čs. animovaného filmu“, „Výtvarníci animované tvorby“, „Mládí v animovaném filmu“ a kresby Adolfa Borna nebo Vladimíra Jiránka. Návštěvníci festivalu mohli absolvovat exkurzi do expozice na Kratochvíli, ale také do pivovaru Budvar. Nechybělo ani sázení stromků v budějovické Stromovce. Také došlo na módní přehlídku mladých návrhářek ze studia Bratři v triku, „která po dva dny poutala pozornost návštěvníků a zákazníků budějovického Prioru“¹⁰.

Pozvánka na volnou tribunu (1988) zdroj: Jihočeská vědecká knihovna.

Hlavním kinem bylo dnes už nefungující kino Vesmír, které sídlilo přes ulici od Hotelu Gomel (nyní Clarion Congress Hotel). Hotel sloužil jako sídlo produkce – „Festivalové středisko“. Ovšem promítání se odehrávala ve všech dalších tehdejších budějovických kinech – v kině Kotva, v kině Mír, na Malé scéně DK Metropol (ROH) a v jeho hlavním sále se konaly doprovodné programy. Pro výstavy posloužila například dnešní Jihočeská vědecká knihovna, tehdy Muzeum dělnického revolučního hnutí jižních Čech. Pro setkání delegátů a hostů zase „Kulturní středisko” v Hroznové ulici či klub Malého divadla. A jak už bylo zmíněno, festival se nesoustředil pouze v krajském městě, ale několik programů se, minimálně při prvních dvou ročnících, odehrálo i v Prachaticích.

Jak to tak bývá, první ročník v roce 1986 provázely určité organizační problémy. Lze je kupodivu vyčíst i z dobových pramenů. Soudě podle některých z nich¹¹, nebylo na přípravu prvního festivalu dostatek času. Zářijový festival se připravoval od května téhož roku. V důsledku toho, nebylo například možné ubytovat všechny delegáty v ústředním hotelu Gomel. Byli tudíž rozeseti do dalších míst po Českých Budějovicích. Díky dochované příloze festivalového zpravodaje tak víme, že třeba Václav Mergl či Jiří Barta bydleli v Autokempu Stromovka, kdežto Mirka Spáčilová v Gomelu.

Se zahraniční účastí festival pracoval minimálně. První ročník navštívili rusové Garri Bardin a Vladimir Tarasov a uvedli své filmy. Bulharskou tvorbu uvedl dramaturg studia animovaných filmů Sofia Boris Angelov. Na druhém ročníku zřejmě výrazná zahraniční jména chyběla, jelikož se o nich nezmiňuje žádný z dohledaných pramenů. Nicméně projekce zahraničních snímků, tedy těch ze sovětského bloku, proběhla¹².

Třetí ročník v roce 1990 uvedl snímky z archivu ASIFA, National Film Board of Canada a oceněné filmy z Annecy¹³. Spolupráce s organizací ASIFA byla ohlášena již na konci ročníku 1988, konkrétně se měla podílet na financování a festival se měl soustředit na loutkovou animaci¹⁴. Buď jak buď, uvedený zahraniční program už byl poměrně ambiciózní. Osobně pak třetí ročník ANIMAFILMu navštívil Yitzhak Yoresh, izraelský tvůrce animovaných filmů, zakladatel a pedagog ateliéru animace na známé škole Bezalel. Velká politická změna se v programu projevila třeba i tím, že jeho součástí bylo setkání s oscarovým americkým režisérem Genem Deitchem.

Ovšem, a zcela logicky, zahraniční tvorba a hosté nebylo to, oč organizátorům ANIMAFILMu šlo. Stěžejní byla domácí tvorba a to se odráželo i ve všech reflexích festivalu. Tehdejší texty se takřka výhradně věnovaly československé animaci.

Edgar Dutka a Jiří Barta v Televizním klubu mladých při diskusi o ANIMAFILMu (1986) zdroj: Archiv České televize (součást pořadu Televizní klub mladých).

Je skvělé, že máme festival, ale…

Jsme-li u reportů z festivalu ANIMAFILM, není možné přehlédnout patrnou skepsi nad tehdejší animovanou tvorbou. Což se paradoxně rozhází s tím, s jakým záměrem bilanční přehlídka vznikla - jako „výkladní skříň“ úspěšného odvětví naší kinematografie. A jako odpověď na určité volání lidí z oboru po takovéto akci. Nejkritičtější byl asi Petr Zvoníček, který první ročník ANIMAFILMu hodnotil takto: „Asi z nějakých strategických důvodů porota neuvedla ve svém úvodu k cenám nic kritického. Ale vyjma Velké ceny, udělené Krysaři […] je udělení většiny cen polemické, vždyť asi jen ze starých taktických důvodů — rozdělit ceny proporčně mezi jednotlivá studia – umožnilo vyzvednout tak rozpačité snímky jako např. steinbergovskou hříčku Ďáždnik (Ondrej Slivka), zatím nejslabší film Pomooóc jinak vynikající Jaroslavy Havettové; záhadou je, proč bylo vyzvednuto Dilema Pavla Koutského, když jde jen o odštěpek jeho mistrovského, ale zde opomenutého filmu Katastrofy […].

Kulaté heslo s 'kvantitou roste kvalita' v animovaném filmu neplatí. Vzrůstající podíl zakázek pro televizi nutí filmaře ke spěchu a zjednodušeným technologiím. Také některé objednávky z NSR působí jako diktát: např. Zdeněk Miler se pro další a další krtky nemůže vrátit už více než deset roků ke kýžené autorské práci. Kapacita Studia Jiřího Trnky je na dlouhou dobu vytížena jiným objednávkovým projektem Osudu dobrého vojáka Švejka, se snahou navázat na slavný Trnkův počin z let 1954/55... Na bilančním bienále scházel film Jana Švankmajera, který od šedesátých let rozšiřoval možnosti animace o filmy, vymykající se ustáleným formám. Mezitím se Švankmajerovo umění rozmělňuje v komerčních zakázkách (seriál Návštěvníci; Barrandovské nokturno aj.) a navenek proniká jen v jednostranných objednávkách pro zahraničí.

S krizí malého autorského zázemí bojuje animovaná tvorba gottwaldovského studia, také bratislavská dílna animace přes svou dvacetiletou tradici a velké ambice někdy zápolí s rozvojovými problémy.“

A svůj nebývale kritický report Zvoníček uzavírá takto: „Neuralgický bod naší animované tvorby vyhmátnul na závěrečném semináři ANIMAFILMu Garri Bardin – novátorská osobnost sovětské školy animace, když řekl, že většina našich filmů je profesionálně na výši, ale až na vzácné výjimky jim chybí duše a srdce. Tyto atributy však mají na ANIMAFILMu neoceněné filmy: Homunkulus (Václav Mergl), Peripetie zpěvu (Jiří Tyller, Pavel Šrut, Jan Vodňanský, Vladimír Merta) nebo Bartakiáda (Oldřich Haberle, Edgar Dutka, Miloslav Barták).“¹⁵

„Suma sumárum jsme zhlédli v Českých Budějovicích třetinu filmů velmi dobré úrovně, třetinu průměrných a třetinu slabých. To tedy zdaleka není nejhorší bilance.“ Takto optimisticky poměry nahlíží ve své vcelku rozsáhlé stati Jan Poš, když se zaměřuje na druhý ročník festivalu. Pak ovšem pokračuje: „Poněkud méně povzbudivá se jeví otázka vývoje tematických oblastí a některých žánrů animované tvorby. Tak významná a potřebná aktuální a kritická tematika je stále ještě velice sporadická. Přesněji řečeno, její zaměření je dosud až na vzácné výjimky jen obecné a nevýrazné. Nevyčerpatelným a nepřeberným zdrojem zůstala snad jen ve všech pádech (leč nenápaditě) skloňovaná satira na byrokracii a autománii. Určitý pokles zaznamenal i humor našich filmů, kdysi tak svérázný a sršatý, dnes už spíše jen váhavý a krotký. S ním ubývají i skutečně zábavné temperamentní a divácké filmy dobré úrovně typu Kamenáče Billa, Árie prérie nebo Smrtících vůní, které nahrazuje jakési literární povídkaření, bezzubá, rádoby filozofující bajka-moralita a přebujelé ilustrativní komentáře. Dochází rovněž k nebezpečnému poklesu akčnosti našich filmů. Nejnebezpečnějším a varovným jevem je však nesporně pokles úrovně nejsledovanější tvorby dětských seriálů, ať už je jejich výrobcem kdokoliv. I v této oblasti jsme ještě v nedávných letech dosahovali vynikajících úspěchů. Dnes už musíme registrovat jen nedostatek tematické invence, zábavných i výchovných prvků, kvality režijní, animační i výtvarné. Dobrých režisérů, výtvarníků či animátorů rozhodně nedostatek není. Jde spíše o jejich správný výběr. Je také otázkou, je-li ještě vůbec možno při stále stoupající kvantitě požadavků zajistit při stávající kapacitě studií i nezbytnou uměleckou úroveň tvorby. Je nesporné, že k ní nepřispívá současná úroveň realizovaných scénářů. V této stručné úvaze nelze ještě tak naléhavý a složitý problém zodpovědně rozebrat, je však na něj nutno důrazně upozornit. V tom by měl být i smysl podobných přehlídek a setkání.“¹⁶

Nepříliš lichotivě z hlediska úrovně kvality tehdejší animace vyznívá i rozhovor s Edgarem Dutkou, dramaturgem a scenáristou Krátkého filmu a členem poroty ANIMAFILMu 1988. Na otázku, zda by mohl porovnat letošní přehlídku s předchozím ročníkem, odpovídá: „Především přibylo filmů pro děti […]. Bohužel, ne všechny uvedené snímky měly výbornou kvalitu. Myslím, že napříště by studia měla pečlivěji vybírat a posílat na festival opravdu jen ty nejlepší. Zvláště mladí filmaři potřebují získat k talentu více profesionality.“ A když měl něco festivalu popřát do dalších let, reagoval: „Hlavně to, aby vydržel, a samozřejmě bych byl rád, kdybychom mohli uvidět zase nejméně 105 snímků. Ale aby mezi nimi nebyly průměrné a šedivé.¹⁷“

Jiří Barta přebírá ocenění za Velkou cenu ANIMAFILMu (1986)

Ocenění a letmý zpětný pohled

Po kritických výtkách směřovaných k tehdejší animované tvorbě, bude možná zajímavé osvěžit si, jaké filmy tehdy ANIMAFILM oceňoval.

Ceny I. ročníku (1986)

Velká cena - Krysař, r. Jiří Barta
1. cena v kategorii filmů do 5 minut - Dilema, r. Pavel Koutský
2. cena v kategorii filmů do 5 minut - Dáždnik, r. Ondrej Slivka
1. cena v kategorii filmů od 5 do 15 minut - Jeho Excelence, r. Ilja Novák
2. cena v kategorii filmů od 5 do 15 minut - Pomóóóc!, r. Jaroslava Havettová
1. cena v kategorii středometrážních a celovečerních filmů - Kamarád kapříků, r. Stanislav Látal
2. cena v této kategorii nebyla udělena
1. cena v kategorii dětských filmů - Křesadlo, r. Dagmar Doubková
2. cena v kategorii dětských filmů - Chlapček a hviezdy, r. Vladimír Pikalík
1. cena v kategorii televizní tvorby – Jak zasadili prasečí ocásek (Jája a Pája), r. Lubomír Beneš
2. cena v kategorii televizní tvorby – Jabĺčko, r. František Jurišič
Cena za animaci – kolektivu animátorů Studia Jiřího Trnky – Vlastě Pospíšilové, Alfonsu Mensdorff-Pouillymu, Xénii Vavrečkové a Janu Zachovi – za výrazný tvůrčí podíl na filmech Krysař, Křesadlo, Houpačka a Homunkulus

Ceny II. ročníku (1988)

Velká cena - Curriculum vitae, r. Pavel Koutský
1. cena v kategorii filmů do 5 minut - Etuda z alba, r. Michaela Pavlátová
2. cena v kategorii filmů do 5 minut - Kejklíř, r. Ondrej Slivka
1. cena v kategorii filmů od 5 do 15 minut – Mužné hry, r. Jan Švankmajer
2. cena v kategorii filmů od 5 do 15 minut – Pomník, r. Oleg Makar Kalmáry
1. cena v kategorii středometrážních a celovečerních filmů - Poslední lup, r. Jiří Barta
2. cena v kategorii středometrážních a celovečerních filmů - Velká sýrová loupež, r. Václav Bedřich
1. cena v kategorii dětských filmů - Lakomá Barka, r. Vlasta Pospíšilová
2. cena v kategorii dětských filmů - Kúzelník a kvetinárka, r. Vlastimil Herold
1. cena v kategorii seriálové tvorby - Babätko v banke, r. Vladimír Malík
2. cena v kategorii seriálové tvorby - O kočce bez ocasu, r. Josef Platz
Cena za debut – Rytmy, r. Tereza Kučerováv
Cena za umělecký přínos – „Za mistrovskou animaci Janu Klosovi ve vystižení charakterů klasické loutkové animace ve filmu Rohy režiséra Lubomíra Beneše“
Zvláštní cena poroty: Co vy na to, pane barone, r. Ilja Novák

Ceny III. ročníku (1990)

Velká cena – Něco z Alenky, r. Jan Švankmajer
1. cena v kategorii filmů do 5 minut - Celina, r. Ondrej Slivka
2. cena v kategorii filmů do 5 minut - Křížovka, r. Michaela Pavlátová
1. cena v kategorii filmů od 5 do 15 minut – Úděl, r. Jaroslava Havettová
2. cena v kategorii filmů od 5 do 15 minut – Portrét, r. Pavel Koutský
1. cena v kategorii středometrážních a celovečerních filmů – Klub odložených, r. Jiří Barta
2. cena v kategorii středometrážních a celovečerních filmů – Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni, r. Karel Trlica
1. cena v kategorii dětských filmů – nebyla udělena
2. cena v kategorii dětských filmů – Hroší maminka je tatínek, r. Šarlota Zahrádková
1. cena v kategorii seriálové tvorby – nebyla udělena
2. cena v kategorii seriálové tvorby (ex aequo) – Zima (Maľovánky), r. Helena Sláviková-Rabarová a Jak se dělá kocour, r. František Vystrčil
1. cena v kategorii debutu – Inšpirácie, r. Tomáš Čepek
2. cena v kategorii debutu – Kouříte?, r. kolektiv posluchačů VŠUP

Výzdoba ANIMAFILMu v ulicích (1990) zdroj: Archiv České televize (součást pořadu Týden v kultuře).

S kompletním přehledem se zpětně viděno možná zdá citovaná kritika poněkud přehnaná. Můžeme si určitě všimnout toho, že jména oceněných se často opakují a nepříliš rozšiřují. Platí, že seriálová, potažmo dětská tvorba, tehdy asi opravdu nebyla to nejlepší z tuzemské produkce. Vzpomínka na její vysokou úroveň a bohatost zároveň byla v myslích zmiňovaných kritiků dosti čerstvá.¹⁸ Ale uvedené filmy Jiřího Barty, Pavla Koutského, Michaely Pavlátové, Ilji Nováka nebo Jana Švankmajera z té doby, dneska považujeme za klasická díla české animace. Nemluvě o zárodku budoucí fimfárovské trilogie – Lakomé Barce Vlasty Pospíšilové. Samozřejmě ona kritika se často opírá o to, že vedle těchto skvělých počinů vzniká zbytečně velké množství postradatelných děl.¹⁹

V roce 1986 se u nás poprvé uskutečnil festival věnovaný čistě umění animace. Jeho organizace možná zpočátku lehce drhla, nicméně jeho pojetí bylo od začátku poměrně velkorysé. Jednou za dva roky díky tomu bylo možné vidět takřka celou tuzemskou produkci. Společně s dobovým společenským uvolněním to umožnilo tvorbu také zhodnotit. Možná k překvapení ředitelství československého filmu, které vznik ANIMAFILMu (spolu s expozicí animace na Kratochvíli) iniciovalo, bylo toto hodnocení vcelku kritické. A k tomu se blíží rok 1989 a celková proměna fungování naší kinematografie. Jaký bude osud prvního československého festivalu animovaných filmů po Sametové revoluci? A budou se o animovaný film zajímat v nových poměrech diváci? To se dozvíme v druhém díle seriálu.

¹ Zpravodaj I. festivalu animovaných filmů České Budějovice (1986), č. 1, str. 1
² POLÁKOVÁ, Ivana (2022), str. 62
³ Zpravodaj ÚPF, č. 10 (1986): str. 19
⁴ Zpravodajství 37. filmového festivalu pracujících (1986), č. 2, str. 13
⁵ V Českých Budějovicích se poprvé konal v roce 1978. A potom v letech 1981, 1983 a 1985. Zmiňme též Festival dětských filmů, který se ve městě konal od roku 1972 a měl minimálně šest ročníků.
⁶ POLÁKOVÁ, Ivana (2022), str. 62
⁷ Z dnešního pohledu je zajímavé, jakou roli měl ředitel Národní galerie vzhledem k filmové tvorbě. A že to byl zrovna on, kdo byl povolán, aby dohlížel posuzovaní animované tvorby. Mimo jiné to ukazuje, jak se vnímání animace od té doby proměnilo.
⁸ Podobně jako první ročník AniFestu o 16 let později.
⁹ viz Zpravodaj I. festivalu animovaných filmů České Budějovice (1986), č. 3, str. 1.
¹⁰ Zpravodaj Krátkého filmu (1988), č. 12, str. 3
¹¹ Např. Animafilm – Zpravodaj I. festivalu animovaných filmů České Budějovice (1986), č. 3, str. 4. Nebo ZVONÍČEK, Petr (1987)
¹² viz Czechoslovak Film - Československý film illustrated monthly (1988), str. 17
¹³ viz HOREŠOVSKÁ, Zuzana (1990)
¹⁴ viz Czechoslovak Film - Československý film illustrated monthly (1988), str. 17., V rámci třetího ročníku se zřejmě uskutečnila „dílna loutkového filmu“ vedená Vlastou Pospíšilovou a Alfonsem Mensdorff-Pouillym – viz Záběr (1990).
¹⁵ ZVONÍČEK, Petr (1987)
¹⁶ POŠ, Jan (1989)
¹⁷ PÍHOVÁ, I. (1988)
¹⁸ Sluší se dodat, že kvalitativní úroveň i nepatrné množství nových, původních počinů v oblasti seriálové dětské tvorby je asi dodnes největším problémem české animace.
¹⁹ I když srovnáváme nesrovnatelné, v roce 2023 lze říci, že jsme na tom v kvalitě české animované tvorby víceméně stejně. Ovšem s tím rozdílem, že za většinu současných úspěchů doposud vděčíme studentkám a studentům filmových škol.

#ČLÁNEK

původní text pro f-a-t.cz napsal: Pavel Horáček
editace: Michaela Režová
30. 11. 2023

Zdroje:

(as) (1992): Zmizelý festival? Deník Jihočeská pravda, r. 2, č. 199, str. 1
(jfp) (1990): Svět dětských snů. Nový život, r. 2 (18), č. 40, str. 4
Aktuality (televizní pořad ČST) – 16. 9. 1986, 17.9, 1986, 25. 10. 1988, 28. 10. 1988
ANIMAFILM – Zpravodaj I. festivalu animovaných filmů České Budějovice (1986), č. 1
ANIMAFILM – Zpravodaj I. festivalu animovaných filmů České Budějovice (1986), č. 2
ANIMAFILM – Zpravodaj I. festivalu animovaných filmů České Budějovice (1986), č. 3
Czechoslovak Film - Československý film illustrated monthly (1988), r. 41, č. 4, str. 16-17
Deník ČST (televizní pořad ČST) – 8.10. 1990
HOREŠOVSKÁ, Zuzana (1990): Konec festivalů v Čechách. Záběr, r. 23, č. 22, str. 3
NERADOVÁ, Stanislava (2000): Městu chybí filmový festival. Českobudějovické listy, 13. 7. 2000, str. 14.
KOUTSKÝ, Pavel (2022): Jak se pokouším učit animovaný film (habilitiční práce). FAMU Praha.
POLÁKOVÁ, Ivana (2022): Historik umění a film. Kinematografické aktivity Jiřího Kotalíka v letech 1967–1990. Praha: FF UK (Katedra filmových studií)
POŠ, Jan (1989): Animafilm ’88. Film a doba, r. 35, č. 3, str. 172-175
PÍHOVÁ, I. (1988): Festivalová tvůrčí dílna. Pro volné dny, č. 43, str. 8.
STORCHOVÁ, Michaela (1986): Animafilm poprvé. Kino, r. 41, č. 21, str. 3
ZÁBĚR (1990): Krátce o krátkařích, č. 15, str. 7
Zpravodaj ÚPF: informační a metodický materiál vydávaný pro vnitřní potřebu filmové distribuce (1986), č. 10
Zpravodaj ÚPF: informační a metodický materiál vydávaný pro vnitřní potřebu filmové distribuce (1990), č. 12
Zpravodajství 37. filmového festivalu pracujících (1986), č. 2
Zpravodaj Krátkého filmu (1988), č. 12, str. 2-3
ZVONÍČEK, Petr (1987): Po premiéře Animafilmu. Scéna, č. 1, str. 7

fb     twitter