Opilá česká animace

K českému filmu patří alkohol asi podobně jako k české kultuře. Přirozeně tak v naší kinematografii najdeme filmy, kde je alkohol jen kontextuální součástí filmového světa, ale zároveň i snímky, které se na něj tematicky přímo zaměřují. Ať už ho propagují nebo od něj odrazují. Na přítomnost a prezentaci alkoholu v československém a českém animovaném filmu se podívala teoretička, pedagožka, ale také animátorka Dita Stuchlíková.

Obecně se v českém animovaném filmu alkohol objevuje především ve dvou formách: jako nástroj komiky a nástroj odstrašující a moralizující. Postavy konzumující alkohol jsou kromě výrazné typologie (starší pupkatí pánové, elegantní dáma s vínem apod.) a humoru v rámci příběhu buď postavami nemorálními, které ale v rámci děje prochází proměnou osobnosti a na konci nacházejí katarzi, nebo se jedná o postavy čistě negativní. Ve většině případů však dochází k propojení obou. Moralizující příběh je prezentován s dávkou humoru, což velmi úzce odkazuje na kořeny české komiky v jakékoli oblasti.

Asi nejznámější film prezentující alkohol jako zlo je snímek Břetislava Pojara O skleničku víc z roku 1953, který upozorňuje na nebezpečí řízení pod vlivem alkoholu. Zároveň jsou zde scény, které prezentují silný vliv a nátlak okolí, aby se daný jednotlivec napil spolu s ním. Alkohol je zde součástí oslav a veselí, kterému lze jen těžko odolat. Opilecký stav zde prezentuje především kamera, která zastupuje subjektivní pohled protagonisty a hýbe se ze strany na stranu, jak hrdina ztrácí pevnou půdu pod nohama.

O skleničku víc (Jaroslav Boček, 1953) zdroj: filmovyprehled.cz

Nejznámějším českým alkoholikem bude pravděpodobně Čupera z Až opadá listí z dubu (r. Vlasta Pospíšilová, 1991), jehož celý příběh je vystavený kolem deliria tremens¹. Alkohol a následně i ono delirium je totiž spouštěčem celé zápletky. Odvykací léčba je zde umístěna výrazně symbolicky do pekla a alkohol je tím pádem opět propojen se zápornou částí světa. Čuperu z alkoholismu vyléčí traumatizující odvykací kúra, kde v několika cyklech prochází různými procedurami a především pekelným pitím a těžkou prací. Celý cyklus se opakuje, skladba nabírá na rychlosti, a to vše doprovází až hypnotizující hudba Petra Hapky doplněná opakujícími se ruchy z dílny mistra zvuku Ivo Špalje, které symbolizují stav deliria tremens. Nekonečný kolotoč pití, práce a procedur dostává Čuperu ze závislosti a následně i ze samotného pekla. Zobrazení hospody a pití alkoholu jako branou do pekla či světa duchů je přítomno i v dalším příběhu z Fimfára a sice ve filmu Franta Nebojsa (r. Aurel Klimt, 2002).

Téma deliria se v československém filmu objevuje i v roce 1977 a rovnou i na příkladu propojení zvířete s alkoholem. Film Román mourovatého kocoura, který režíroval Jaroslav Boček, vypráví komicky příběh hospodského kocoura, který uklízí odkapávající alkohol tak, že jej vylizuje. Když kapající pípy opraví, má kocour na alkohol takovou chuť, že celou jednu pípu úplně pustí a nalévá se. Film opět otevírá i téma delirium tremens, kdy se kocour ocitá na záchytné stanici a loví bílé myši dalších alkoholiků. Plošková animace pracuje s malátným pohybem kocoura. Styl animace dává pocit až občasného rozpadání loutky. Celému tématu navíc napomáhá výtvarný styl Jiřího Šalamouna.

Román mourovatého kocoura (Jaroslav Boček, 1977)

Runda studentských a méně známých českých filmů

Animovaný film má tu výhodu, že může oživit i samotnou láhev s alkoholem. Tím se zdůrazňuje ještě více jeho role v příběhu a jeho schopnost ovlivňovat chování pijana. Tuto možnost využil Jiří Barta ve svém absolventském filmu Špirituály (1975): „V pěti blackoutech, jejichž neslavnými hrdiny a pachateli jsou gin, koňak, absint, slivovice a rum, ironizuje situace, které alkohol způsobil.“²

Důležitou, i když ne vždy živou, roli dával alkoholu v české animaci především Zdeněk Smetana. Snímek Láhev a svět (1963) už svým názvem odkazuje přímo na téma alkoholismu, i když jej film pořád pojímá groteskně (což podporuje i velmi odlehčený výtvarný styl), zpráva filmu je ale spíše moralizující a výstražná. Postavu alkohol naláká přímo do lahve, ze které se následně nemůže dostat ven ke krásám světa, které symbolizuje růže. Důležitost tématu závislostí ve Smetanových filmech popsala Kateřina Pošová ve svém článku ve Filmu a době z roku 1975. Smetana podle ní ve filmech zobrazuje „[…] všechen ten balast přežitků, jimž ještě zatěžuje (člověk pozn. autora) svůj život […].“³ Alkohol je u Smetany vnímán jako jeden z prvků, kterými zobrazuje tíhnutí člověka k závislostem, vášním, špatným vlastnostem či chování.

Téma alkoholu bylo oblíbeným i v absolventských či semestrálních filmech studujících po celou historii školství animace. Prvním příkladem byl zmíněný Jiří Barta a jeho film Špirituály, ale na alkoholismus se ve svém absolventském snímku zaměřil ještě jeden absolvent UMPRUM, Boris Masník. Ten taktéž ve svém filmu Pohroma (1975) použil humor, zároveň ovšem upozorňuje příběhem na to, jak může pití ohrozit i rodinu a okolí daného člověka.⁴ V české animaci tedy lze vypozorovat podobné vzorce prezentace vážných následků nadměrného pití. Filmy moralizují, ale nezapomínají u toho na humor. Na pracovní pozici úzce spojenou s pitím se pak v semestrální práci z roku 2005 s názvem Hospodský zaměřil Jiří Novák.⁵ Role hospodských je zrovna jedna z těch, které v animovaných filmech dotvářejí prostředí hospod a stávají se jejich znakem. Hospodský je často v pozici služebníka a málokdy má vlastní hlubší charakter. Pokud je jeho role ve filmu aktivní, je spíše rozcestím a zkouškou pro danou hlavní postavu. Prostředí hospody jako samostatného světa a vliv hostů a alkoholu na sebevědomí člověka pak prezentuje i protialkoholická agitka⁶ Na zdraví…? z roku 1981, kterou režíroval Josef Kluge.

Špirituály (Jiří Barta, 1975) zdroj: Archiv ateliéru animace a film, UMPRUM

Pití alkoholu a jeho nebezpečný vliv bylo vztáhnuto v historii české animace i k těhotenství a mateřství. O nezodpovědné matce, která své nenarozené dítě staví do ohrožení v různých situacích i pitím koňaku vytvořila film Růžena Brožová. Film s názvem Matka? z roku 1981 tak opět využívá alkohol jako jednu z prezentací nezodpovědných lidí, kteří jsou ve filmu pro diváky a divačky odstrašujícími příklady.

Další moralizující formu mají filmy, které prezentují boj se závislostí na alkoholu a vyléčení postavy za pomoci hrůzy a nějaké traumatizující události. Jedním z takových je film Milana Peera Věrný Al z roku 1987, na kterém výtvarně spolupracoval Igor Ševčík. Hlavní postavě závislé na alkoholu se zdá sen, ve kterém jeho pes Al, kterému taktéž dává alkohol, vyroste do obrovské velikosti, zabere pánovi postel a pokouše ho. Následně takto obsluhuje v hospodě další alkoholiky.⁷ Opět zde funguje motiv alkoholu, tady v pohodě zvířete, který přerůstá pijana, má nad ním veškerou moc a zbavuje ho možnosti žít. Symbolika alkoholu, který přerostl a získal nadvládu nad postavou je zde stejným symbolem jako ve filmu Láhev a svět, využívá pouze jiného vizuálního zpracování a maže hranice mezi realitou, snem a opileckými bludy. Jako neodolatelnou potřebu vnímá pivo i postava ve filmu Pivo přes ulici od režiséra Václava Bedřicha a výtvarníka Vladimíra Jiránka.

V novodobé české animaci můžeme alkohol jako pevnou součást animovaného světa pozorovat v díle Jana Sasky Happy End (2015) i v jeho připravovaném filmu Hurikán či ve filmu Anatomie pavouka, který vytvořil v roce 2014 Vojtěch Kiss.

Anatomie Pavouka (Vojtěch Kiss, 2014) zdroj: truelovers.cz

Světový alkohol v animaci

Nutno podotknout, že alkohol se přirozeně objevuje v průběhu let i v zahraničních animovaných filmech a je vždy velmi úzce svázán s kulturou daného národa. Jedním z nejstarších filmů opět o stavu deliria je film Émila Cohla s názvem The Hasher's Delirium z roku 1910. Během 20. století se pak ve světě objevuje několik filmů, které poukazují na špatné dopady alkoholu na tělo např. Alcohol In the Human Body (Alkoholi ihmisruumiissa, 1961) je výukový film o dopadech alkoholu na lidské tělo od finského režiséra Felixe Forsmana.

Zároveň jsou vždy specificky využívány nástroje animace jako personifikace, symbolika nebo metamorfóza. V roce 1972 vznikl sovětský animovaný film Pohádka o sněžných lidech, který závislost na alkoholu (tady konkrétně na vodce) prezentuje na pohádkovém medvědovi. Film režíroval Michail Abramovič Kamenetsky a na výtvarné stránce pracovala Olga Gvozdeva. Příběh vypráví o medvědovi, který začne být závislý na alkoholu a ostříhá celý svůj kožich, aby si vydělal na další pití.⁸ Alkohol je zde prezentován jako věc lidí, což je pro animovaný film také typické, ve spojení alkoholu a zvířete často dochází k odkazu na nepřirozenost takového propojení i s přesahem škodlivosti pro přírodu. Animace dokáže využívat zvířata či předměty a na nich výrazně akcentovat závažnosti některých témat, a i přes zdánlivou neuvěřitelnost tyto příklady používat jako odstrašující.

Alkohol i jiné návykové látky jsou navíc po celém světě často doslova součástí postavy a podílejí se na stavbě jejího charakteru (např. Rick ze seriálu Rick a Morty nebo Burney Gumble ze Simpsonových).

V současné animaci se téma alkoholu zaměřuje spíše na problematiku alkoholu v rodinách. Film Freddieho Griffithse z roku 2019 My Dad´s Name Was Huw. He Was An Alcoholic Poet popisuje skrze básně z pozůstalosti jeho autorova, režisérovu zkušenost s otcem alkoholikem a snahou mu zpětně porozumět. Obdobně vážným příběhem se zabývá film Ryan od Chrise Landretha z roku 2004, který je dokumentárním pohledem na život kanadského animátora Ryana Larkina, který měl problémy s pitím a drogami.

Alkohol je všude po světě velmi aktivní součástí animovaných filmů a jeho pozice je velmi proměnná. Od strašáka přes humor až k osobním tragickým příběhům. V české animaci se alkohol objevuje především jako prvek sloužící k rozvinutí humoru nebo jako součást moralizujícího poslání. V příbězích, ve kterých není alkohol prvotním tématem se pak přílišné pití a celkový nezdravý životní styl spojuje spíše s negativními postavami. Alkohol, obžerství a třeba i kouření pak dokresluje jejich pokřivený charakter.

¹ Jedna z nejtěžších fází abstinence projevující se i fyziognomicky a ohrožující život pacienta.
²Anon. Na věčnou památku + Špirituály. Filmový přehled. 22. 4. 1977, č. 8, s. 23.
³Kateřina Pošová. Život v triku: Animovaná tvorba Zdeňka Smetany. Film a doba. 6. 1975, roč. 21, č. 6, s. 357.
⁴Kateřina Pošová. Bilance: UMPRUM 1975. Film a doba. 10. 1975, roč. 21, č. 10, s. 596.
⁵Národní filmový archiv. Filmová ročenka/Film Yearbook 2005. Národní filmový archiv, Praha, 2006, s. 310-311.
⁶Anon. Na zdraví…?. Filmový přehled. 1982, č. 10, s. 43.
⁷Anon. Věrný Al. Filmový přehled. 1989, č. 10, s. 48.
⁸GR. Pohádka o sněžných lidech. Filmový přehled. 23. 6. 1972, č. 26, s. 15-16.

#ČLÁNEK

původní text pro f-a-t.cz napsala: Dita Stuchlíková
editace: Michaela Režová
30. 10. 2023

Zdroje:

Klára Trsková. Alkohol v český „padesátkových“ filmech. Filmovyprehled.cz, 2022
Eliška Malečová. Společně k dílu, společně k jídlu: Filmová propagace a dobové koncepty zdravého životního stylu v letech 1945–1959. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.

fb     twitter