Čím hezčí projekt, tím méně peněz: finance v oboru animace
Peníze, zlaťáky, faktury, výdělky! Co je fér a co už ne? Kolik stojí animace času a jak jej vyčíslíme penězi? Máme nějaké jistoty? A potřebovali bychom v animaci odbory? Všechny tyto otázky a mnoho dalších jsme položili v rámci dotazníku, který předcházel setkání, jež jsme na téma financí v animaci připravili na konec března 2024. Následující text shrnuje výsledky průzkumu a otevírá veřejně témata a otázky, na něž bude nutné navazovat v dalších debatách a diskuzích.
Téma financí v animaci jsme do našeho programu zakomponovali i na opakované prosby našich sledujících a návštěvníků našich meetupů. Abychom si byli jisti, že odvedeme dobrou práci, rozhodli jsme se před meetupem o financích provést průzkum v podobě dotazníku. Ten vyplnilo 104 lidí a jeho výsledky pomohly řadu témat týkajících se financí v animaci zpřesnit a doplnit. Počet respondentů můžeme v animační komunitě považovat za úspěch a svědčí o potřebě a nutnosti o tématu nahlas hovořit. Setkání, které se konalo 27. března v Kině Kavalírka, i tento text považujeme za jakýsi první výkop ke společné debatě, která by měla vést k dalším krokům a řešením. Během večera pro nás bylo důležité vytvořit bezpečný prostor, v němž by se návštěvníci neobávali sdílet informace a společně se o tématu bavit. Prezentovali jsme jak výsledky dotazníku, tak i jiné iniciativy a platformy (Status umělce, Nadšením nájem nezaplatíš a Minimální důstojná mzda). Také jsme probrali výsledky s pozvanými hosty z oboru i všemi, kteří v rámci večera dorazili. V panelové debatě s námi hovořili producentka Kamila Dohnalová (Last Films, Anifilm, MAUR film); producent Jakub Rálek (BFILM, Divize); animátor, výtvarník a pedagog David Štumpf; rigger a charakterový 3D animátor Jakub Sršeň (PFX) a student, animátor a výtvarník Patrik Trska (Studio Panika).
Kde hledat inspiraci?
Večer jsme odstartovali prezentací iniciativ a platforem, které v kultuře podobná témata řeší a mohou nám být inspirací. Následovala diskuze, v níž zazněla řada závažných otázek a problémů. Pokud někdo váhá, kde hledat rady ohledně financí a dostatečného měsíčního platu, může mu být vodítkem a odrazovým můstkem koncept Minimální důstojné mzdy. Jedná se o odměnu za práci za běžnou pracovní dobu, která pracujícím a jejich domácnostem poskytuje dostatek finančních prostředků k životu společností vnímaný jako určitý základní standard. Mají se z ní dát pokrýt náklady na stravu a bydlení, ošacení, dopravu, zdravotní péči, vzdělání a volný čas a zaplatit další důležité výdaje včetně úspor pro případ neočekávaných okolností. Má umožnit žít obyčejným, ale materiálně důstojným životem a cítit se plnohodnotným členem společnosti.
Další zmíněnou iniciativou byl manifest kulturního novinářstva Nadšením nájem nezaplatíš. Dal si za úkol upozornit na neutěšený stav domácí kulturní publicistiky. Z médií pomalu mizí kulturní rubriky a publicisté a publicistky se musí vyrovnávat s prekarizací a nízkými honoráři. NNN mluví o neudržitelnosti tohoto stavu a varuje, že jedné důležité součásti kulturního ekosystému hrozí pomalé vyhynutí. Iniciativa publicistů mimo jiné funguje také jako podpůrná skupina a platforma pro sdílení zkušeností. Inspirativním by pro problematiku financí v oboru animace mohl být manifest o několika bodech, který nedirektivně a i trochu odlehčenou formou upozorňuje na několik hlavních problémů.
Spolu s Janou Návratovou zabývající se výzkumem v oblasti profesních podmínek v kultuře, jsme také diskutovali o Statusu umělce. Umělci se často ocitají v prekarizovaném postavení, jejich odměny bývají nízké, nepravidelné a v nepřevídatelné výši, častá je i práce bez odměny. Umělci jsou nejčastěji OSVČ a nemají možnost o svých pracovních podmínkách a výši odměny vyjednávat. Kdo získá status umělce, bude moci požádat o příspěvky na tvůrčí nebo studijní činnosti, tzv. stipendia. Ty sice lze už udělovat v současnosti, nově se však změní podmínky mezi něž třeba patří zrušení věkové hranice 35 let. Status by měl ale fungovat jako soubor opatření mířících k ochraně profesionálních tvůrců a interpretů působících v oblasti umění. Tato opatření se mohou týkat sociálního a důchodového pojištění, daní, zákoníku práce, autorského práva či odměňování. Aktuální situace kolem Statusu umělce se neustále vyvíjí a diskutuje v rámci uměleckých a kulturních profesních asociací, včetně nově vznikající Kulturní a kreativní federace.
Výsledky průzkumu a klíčová témata
Co se týká průzkumu formou dotazníku, lze říci, že v drtivé většině nejsou výsledky překvapivé, ale získali jsme data, se kterými jde výhledově dále pracovat a odrazit se od nich. Dohady o tom, že situace není ve všech ohledech příznivá, jsou rovněž potvrzeny. Průzkum odhalil, že 71,8% dotázaných prožívá trvalý pocit pracovní nejistoty, 62,5% prožilo nebo prožívá vyhoření, 56,3% nedobrovolně nepracuje na svých autorských projektech a ukázaly se extrémní výkyvy hodinové sazby, která se běžně pohybuje od 95 do 1.025 Kč na hodinu. Je poměrně zajímavé, že většina lidí, která na dotazník odpověděla, prošla vyhořením, pracuje o víkendech, nedostává dostatečně zaplaceno, ale 92,1% z nich zároveň práce naplňuje nebo spíše naplňuje. Lidé v oboru animace jsou zkrátka zároveň srdcaři i masochisti. Průzkum rovněž odhalil klíčová témata mezi něž patří:
Dotazník jsme rozdělili na několik sekcí: práce v oboru, rodina, bydlení, finanční ohodnocení, finanční gramotnost, spokojenost a doplňující otázky. Vyplnili jej animátoři/ky, výtvarníci/nice, režiséři/ky a pedagogové a pedagožky v přímém spojení s oborem animace, ale i několik producentů/ek. Výhradně v oboru animace pracuje pouhých 30,8% dotázaných. Pokud se oboru dotázaní věnují, potom převážně filmové tvorbě, zakázkové tvorbě, pedagogické práci v přímém spojení s oborem animace, reklamní tvorbě, seriálové tvorbě a online tvorbě. 81,7% je v oboru aktuálně aktivní, 17,3% částečně aktivní a pouze 1% neaktivní. V odpovědích se na první pohled rovnoměrně rozprostřely všechny věkové kategorie 20+ (20–24 let, 24–29 let, 30–34 let, 35–40 let, 41 a více) a to po cca 20%. Nicméně skupina 41+ samozřejmě zahrnuje větší věkový rozptyl a její zastoupení ve výsledcích průzkumu je tak nižší. Pracovně často lidé své úvazky a pozice kombinují, ale přesto dotazník vyplnili převážně OSVČ (65,4%) a studující (33,7%). Otázky na rodinu a bydlení neodhalily nic překvapivého. 65% dotázaných bydlí v podnájmu a 72,3% v Praze. Což je mimo jiné i důsledek hlavního dosahu působení f-a-t.cz.
Je alarmující, že celkové procento těch, kteří mají pocit dlouhodobé nejistoty práce je 71,8%. A mají ho i lidé, kteří pracují na celý či částečný úvazek. A to včetně těch, kteří mají takový úvazek již 5 až 10 let.
Čím hezčí projekt, tím méně peněz?
Nejzajímavější výsledky přirozeně přinesly otázky na finanční ohodnocení. Na otázku, zda se lze v oboru animace uživit, odpovídali nejoptimističtěji přirozeně studující. Celkově se domnívá 54,5% že spíše ano, 27,2% že spíše ne, 17,5% si myslí, že určitě ano a 1% že nikoliv.
58,8% lidí finanční ohodnocení za nabídnutou práci považuje za podprůměrné. Důvody pro nízké finanční nabídky si většina vykládá jako nezáměrné - zadavatelé vědí, že je to málo, ale více peněz na to opravdu není (60,4%). Dalším domnělým důvodem je neznalost náročnosti animace (37,6%), ale 31,7% uvádí, že nabídka je nízká záměrně. Zadavatel prostě pouze zkouší spodní hranici finančního ohodnocení. Nepřekvapivým výsledkem je, že 62,7% dotázaných nevýhodné pracovní nabídky výjimečně přijímá. Důvody jsou následující: projekt je zajímavý a zdá se kvalitní (78%), jedná se o pomoc kamarádům (69%), jedná se o práci pro neziskový sektor (48%), neodhadnutí poměru času, ohodnocení a množství práce (35%), obava z nedostatku další práce (32%) či budování portfolia (31%).
Většina lidí má zkušenost s odměnami za různé časové úseky - za měsíc, den, hodinu i celý projekt. V tom se jasně značí síla zadavatelů a produkcí. A teď to zajímavé - konkrétní částky. Kolik měsíčně potřebujeme?
A kolik si průměrně vyděláme za měsíc? Odpovědi ukázaly, že medián měsíčního platu je 40.000 Kč a to jak v Praze, tak i v jiných koutech republiky. Průměrný plat člověka z animační branže je 43.674 Kč v celé republice a v Praze paradoxně méně - 36.429 Kč, přičemž průměrná nominální hrubá mzda činila ke 4. čtvrtletí 2023 46.013 Kč (mediánová 39.685 Kč), v hlavním městě pak 55.039 Kč (mediánová je nedohledatelná).
A kolik si říkáme průměrně za hodinu za práce? Odpovědi ukázaly následující:
U studujících jsou nižší částky přirozeně způsobeny i podporou, kterou některým poskytuje rodina.
64,3% respondentů si nespoří na důchod. Číslo je nízké přirozeně opět u studujících. Co se týká OSVČ, je to zhruba půl na půl. Zajímavé ale je třeba i to, že 74% lidí nad 41 let si na důchod také nespoří.
Výše úspor dotázaných je na tom dle průzkumu ještě hůře. 27,1% z nich si je schopna ušetřit za jeden rok přesně 0 Kč. 24% do 10.000 Kč, 16,7% 10 až 30.000 Kč, 12,5% 30 až 50.000 Kč a 9,4% 50–100.000 Kč. Nad 100.000 Kč se dostane jen 8,2% a pouhá 2,1% dosáhnou na úsporu přes 200.000 Kč za rok.
Pracovní skupina
Otevřeně mluvit o to výši platu je pro hodně lidí citlivé téma. Nabízí se vytvoření pracovní skupiny, v níž můžeme otevřeně sdílet dobré i špatné příklady z praxe a diskutovat o nejvhodnějších cestách ke změně. Pokud chceme opravdu dobře nastavit tabulkové vzory a otevřít diskuzi s producenty, producentkami a asociacemi, je potřeba o konkrétních částkách a zkušenostech mluvit. Na setkání v Kině Kavalírka se ukázalo, že jsou lidé z animační bubliny takové cestě otevřeni a nakloněni. Znovu toto téma otevřeme v rámci prezentace výsledků na zasedání Rady animovaného filmu na Anifilmu. Během léta bychom chtěli mluvit o různých možnostech a na podzim by mohla tato skupina poprvé zasedat. První výsledky jednání by tak mohly být představeny v rámci Dne české animace v říjnu 2024. Pokud Vás téma zajímá, napište nám prosím na mail info@f-a-t.cz a do předmětu uveďte FINANCE. Dáme vás tak na náš mailing list a budeme s vámi komunikovat možné budoucí zapojení do této diskuze.
Považujeme za zásadní zmínit, že se nemohou mezi sebou bavit pouze tvůrci, autorky, animátoři, výtvarnice. Tento problém sdílejí s producenty a producentkami a není na místě se vůči nim vymezovat, ale místo toho hledat společný klíč a řešení. Vztah producent/ka - autor/ka se buduje na důvěře a bez ní jej nelze považovat za funkční.
Finanční gramotnost a edukace
O tom, že jsou finančně gramotní je přesvědčeno 13,5% dotázaných, 48,1% se domnívá, že spíše ano, 28,8% že spíše ne a finančně negramotných se cítí 7,7%, zbytek neví. Za finančně negramotné se pak nejčastěji považují opět studující. Edukace v tomto směru je silné téma a v rámci podzimní konference animačních škol ANIKLANI (FAMU, UMPRUM, FDULS, UTB) pedagogové a pedagožky toto téma společně otevřeli a sdíleli vůli zkušenosti sdílet a diskutovat o nich.
Pro rady ohledně financí chodí 55,3% za kamarády, 52,4% za rodinou a 41,7% hledá podporu online. Zbytek se radí s právníkem, s vyučujícími či s nikým. O platu vyjednává vždy 20,6%, občas 52%, téměř nikdy 20,6% a nikdy 6,9%.
Work-life-balance
Pokud se podíváme na množství času, které lidé práci věnují od pondělí do pátku, průměrem i mediánem se dostáváme na 40 hodin týdně. Pracovní hodiny jsou ale naprosto různé, nelze vůbec mluvit o tom, že práce trvá 8 hodin denně od 9 do 18 s hodinovou pauzou na oběd. Nepřekvapivé je rovněž to, že na otázku: Pracujete i o víkendu?, odpovědělo 55,3% někdy a 35,9% ano. Důvody i množství odpracovaných víkendů se různí. Work-life-balance má ale většina respondentů rozkolísaný či přímo nezdravě nastavený, což dotazovaní otevřeně přiznávají. Vyvážené práci a životu určitě také nepřispívá, že 75% pracuje z domova i když nevýhradně.
Pozitivní zprávu přinesla část dotazníku týkající se spokojenosti a pocitu naplněnosti z práce (viz. obr).
V závěru jsme se také ptali, zda dotazovaní pociťují generační rozdíl v pracovním přístupu a to například v otázkách bagatelizace work-life balance, v očekávaném pracovním tempu, vyjednávání o platu aj. 33,7% odpovědělo, že rozdíly pociťují, 26,7% rozdíly pociťuje, ale ne generační, 24,8% neví a 14,9% je nepociťuje vůbec.
Kde je tedy největší problém?
Diskuze na meetupu i dotazník poukázaly na několik opakujících se problémů a témat. Prvním jsou důstojné podmínky, finance a jejich nastavení (tabulkové nastavení, důstojná mzda, edukace). I ty by měly být v centru zájmu pracovní skupiny, která by je měla následně více specifikovat. Jako zaostřenější témata se nabízí: absence doporučeného tabulkového ohodnocení, velké rozdíly v platech oproti přidruženým filmovým profesím, etický kodex dobré praxe - jak pro zadavatele a produkce, tak pro autory a autorky, švarcsystém, dlouhodobé výkyvy příjmů, renomé animátorské profese.
Konkrétní výtky směřují opakovaně k pozdnímu proplácení faktur, absencím záloh za práci, podepisování smluv až po zahájení práce nebo dokonce až po jejím skončení a reflektují i špatné zkušenosti s určitými produkcemi (uzavírání smluv, férové jednání ohledně financí). Studující často vyjadřují nespokojenost nad zneužíváním jejich nezkušenosti, neví si rady se skloubením práce a studia a mají obavy z přechodu do praxe po jeho ukončení.
Druhé téma se dotýká balancu autorské a zakázkové tvorby. Odhalilo otázky typu: Jak dělat autorskou tvorbu při práci? Jak najít finance pro autorský projekt? Jak si najít producenta, lze dělat autorskou tvorbu bez něj a získat i přesto podporu? Co přinese změna fondu a co chystá Česká televize? Řada autorů a autorek vyjadřuje obavy nad nevypočitatelností grantů, na kterých práce na autorském projektu často stojí. Čekání s sebou nese pochybnosti o tom, zda to vlastně celé stojí za to a nebylo by lepší si raději rovnou začít hledat jinou práci.
Ale velké problémy se opakují i u klasické animátorské práce. Pokud si producent vybookuje někoho na práci, ale čeká na výsledky grantu, může dojít ze strany tvůrce k odmítání jiných zakázek. A co když pak grant nevyjde? Často přichází nutnost akceptovat zakázky pochybné výtvarné a obsahové kvality - jedná se totiž o jedinou možnost příjmu v dané situaci. Práce na autorské a zakázkové tvorbě, představuje také obrovský rozdíl ve finančním ohodnocení, což sebou ve chvíli, kdy je potřeba platit nájem a živit rodinu přináší jednoznačnou odpověď na otázku čemu dát přednost. Samozřejmě ne vždy k radosti daného autora či autorky.
Hodně dotazů se týkalo také samotného trhu práce - kde vlastně práci hledat, když vám chybí kontakty, nebo pokud jste z oboru na chvilku vypadli? Jak se dostat do filmových produkcí?
Nejistota vede mnoho lidí k myšlenkám obor opustit. Protože je pro mnohé práce stále i velkou zálibou, tak si špatně nastavují limity work-life balancu. Nezohledňují nutnost odpočinku, volna a dovolené. Nikdo nepočítá s nutností dostatečného množství volných dní pro regeneraci při dlouhodobých projektech, při krátkodobých neexistuje tato možnost prakticky vůbec. Zmínit je potřeba také problémy týkající se především stop-motion animace - náročných měsících strávených v temné místnosti bez oken jen s umělým osvětlením. Vedle duševních problémů se často opakují i vleklé zdravotní problémy znemožňující práci vykonávat.
A v neposlední řadě vším proniká i velké téma - rodičovství. Zde je nutné doplnit, že i na základě projevu Darii Kascheevy na Českých lvech 2024 vytvořila Asociace producentů v audiovizi ve spolupráci s dalšími asociacemi dotazník, který na ženy, matky a rodiče v audiovizi míří.
Touha po oborové asociaci
Výsledky dotazníku také ukázaly, že velký počet respondentů, konkrétně 72% (51% ano, 21% spíše ano) je pro založení odborů či oborové asociace. Důvody k tomu jsou různé, dotazovaní zmiňují především nefunkčnost ASAFu i touhu po asociaci, která mimo producenty bude sdružovat autory, tvůrce, výtvarníky, animátory a další v oboru výkonně pracující.
Zde je potřeba dodat, že prezidium Rady animovaného filmu se na konci března shodlo na přerodu v oborovou asociaci, která již v tuto chvíli neformálně sdružuje na 130 zástupců a zástupkyň nejrůznějších profesí spojených s animací. V současné chvíli Rada pracuje na vizích a cestách, které představí na Anifilmu 8. května svým členům a členkám. Na základě společné diskuze se rozhodne o případných dalších právních krocích, které povedou k oficializaci tohoto tělesa.
Co dál? A co teď?
Co v této fázi nabízíme my? Postoupení průzkumu dalším asociacím. O výsledky dotazníku projevila zájem APA, ARAS a Institut umění. Výsledky dotazníku a řešení otevřených témat bude projednáno na zasedání Rady animovaného filmu v Liberci za přítomnosti Michaely Režové, která je i členkou prezidia RAF. Jako f-a-t.cz podnikneme kroky k vytvoření pracovní skupiny, která se bude tématem zabývat v užším kruhu, složeném z různých profesí v rámci animačního průmyslu. Výsledky budeme prezentovat průběžně v rámci akcí spojených s animovaným filmem. Po vzoru iniciativy Nadšením nájem nezaplatíš pak nabízíme možnost vytvoření manifestu animační komunity.
Závěrem děkujeme Kinu Kavalírka a jeho Audiovizuálnímu centru za partnerství a poskytnutí prostoru pro pořádání tolik potřebných industry setkání. Dále děkujeme Markovi Pokornému za pomoc při přípravě tabulky, která nám umožnila data řádně vyhodnotit a porovnat. Pokud s námi na téma financí chcete otevřít debatu, máte jakýkoliv podnět či jste našli na naší straně chybu, napište nám!