ČLÁNKY

#RECENZE

Videohra Dordogne je prchavou vzpomínkou na dětství a otevírá rodinné rány

Cenu z videoherní sekce letošního Anifilmu si odnesla výtvarně podmanivá indie hra Dordogne. Ta pomalu otevírá bolavou minulost, propojuje ji s přítomností a s jednoduchými herními mechanikami je otevřena každému, kdo stojí o křehce a intimně vyprávění příběh, aniž by musel mít s hraním předchozí zkušenosti.

Za hrou stojí nezávislá společnost Un Je Ne Sais Quoi, specializující se na autorskou reklamní tvorbu a krátkometrážní snímky. Ačkoli již několik let vytváří hru o cestování v čase Mr Tic Toc & The Endless City, Dordogne se stalo jejich prvním vydaným herním počinem. Pro jeho vývoj spojili síly s nezávislými vývojáři Umanimation. Ačkoli má Un Je Ne Sais Quoi za sebou jen několik drobných projektů, již na první pohled disponuje signifikantním výtvarným stylem, opírajícím se o estetiku akvarelových barev. Nehledě na to, zda jde o krátký film či reklamu.

Dordogne z výtvarného stylu dělá ústřední prvek vyprávění a vytváření emocí. V centru stojí dvacátnice Mimi. Té právě umřela babička Nora, s kterou se kvůli jejímu špatnému vztahu s otcem neviděla od dětství. Mimi se na vlastní pěst vydává do babiččina domova v malebném a klidném prostředí francouzského Dordogne, aby se dozvěděla více o rodinném odcizení, oživila vzpomínky na poslední prázdniny zde a díky tomu nalezla sama sebe, neb se nachází v bezcílném bodě života.

Bloumání domem a jeho okolím a interakce s různorodými předměty protagonistce vracejí mlhavé vzpomínky. Retrospektivní pasáže rozčleněné do osmi kapitol tvoří většinu herního času a jsou striktně svázané s konkrétním předmětem, ať už jde o analogový fotoaparát, kajak ve sklepě nebo motorový vláček. Prolínání přítomnosti a minulosti ukazuje, jak moc těžké je pokračovat dál, když potlačujeme a neuzavíráme osobní staré rány.

Výtvarno rozpitých vodovek vytváří na jednu stranu klidnou a hřejivou atmosféru dětských prázdnin, na stranu druhou reflektuje roztěkanost vzpomínek, neukotvenou minulost a absenci jasných kontur životní cesty protagonistky. V minulosti odráží imaginativní dětský svět, kdy může každý list stromu či odraz ve vodě znamenat začátek nového dobrodružství. Pomáhá nahlížet zcela odlišnou perspektivou, kterou jsme dospíváním ztratili.

Barevné a světelné ladění se tak v současnosti a minulosti liší. Přítomnost je prošedlá, s omezenou paletou barev a temným svícením. Nádech letních prázdnin zmizel, Mimi je už příliš zatížená realitou, neschopná bezstarostného a dobrodružného vnímání. Stopy minulosti jsou však klíčem k pochopení současnosti. Tvůrci důmyslně pracují s konstrukcí babiččina obrazu. Zprvu je ve vzpomínkách chladná, protože tak si ji Mimi pod tlakem otce pamatuje. S postupným odkrýváním je její obraz přívětivější a vlídnější.

I když jsou stále reflektovány její chyby, vzpomínka nabývá komplexnější a pravdivější rámec. Naopak vyplouvá na povrch, že chladnou výchovu a nespokojenost se sebou samou má na svědomí především tvrdohlavost rodičů. Podchlazenost je umocněna i tím, že rodiče ve hře nejsou výtvarně ztvárněni. Jejich postoje vnímáme jen skrze repliky mimo obraz a SMS zprávy, kdy otec Mimi odrazuje od návštěvy babiččina domu.

Herní mechaniky jsou jednoduché, přístupné skutečně všem. Využívají osvědčeného a dnes již téměř retro mechanik point-and-click adventury, kdy v poklidném duchu prozkoumáváte uzavřené lokace, řešíte jednoduché puzzle hry, naléváte čaj, sázíte květiny, případně pátráte po svíčce. Obyčejné úkony však řešíte zábavným a netradičním způsobem. Ostatně pro dítě je každá „dospělácká“ činnost něčím lákavá a dobrodružná. Nenáročný gameplay navádí k soustředění se na celkovou atmosféru a takřka impresionistický nádech propletený s výtvarnem.

Dordogne na komorním poli, herní čas je okolo tří hodin, rozplétá osobitý subsvět. Křehký, ztotožnitelný, univerzální a krásný ve své jednoduchosti. Fluidně propojuje výtvarnou techniku akvarelů s naivistickou dětskou perspektivu a tíživým tématem rodinné bolesti a neschopnosti komunikace. Vyprávění je silně zakořeněné ve výtvarném stylu a herních mechanikách, díky čemuž vzniklo komplexní malé velké dílo, které si můžete zahrát na všech platformách (PC, Playstation, Xbox, Nintendo). Pokud ještě nemáte zkušenost s hraním a chcete objevovat, tohle je ideální seznámení.

#RECENZE
Martin Pleštil
15. 7. 2024

fb