ČLÁNKY

#RECENZE

Ozvěny času a odkrývání pralesních legend: reflexe VR filmu Origen

Soutěžní sekci VR filmů na letošním Anifilmu opanoval počin Imperátor, empaticky zpřítomňující problémy s duševním zdravím. Vedle něj se však v sekci představil také půvabně imaginativní snímek Origen, jenž v meditativním tempu odkrývá legendy a minulost obyvatelstva Amazonského pralesa.

Příznačně nazvaný titul Origen vytvořený pod hlavičkou latinskoamerického studia Presencias byl poprvé uveden na loňském benátském festivalu v sekci Venice Immersive, obdržel i cenu Unity for Humanity. Režisérka Emilia Sánchez Chiquetti jej koncipovala jako první kapitolu rozsáhlejšího projektu, který nás imerzivním způsobem seznámí se subkulturami lidí na periferii, jejichž pohled na svět je pevně spjatý s generacemi předávanými legendami a přírodou. Origen však není didaktickou návštěvou mikrosvěta s magickým nádechem, nýbrž plně samostatným a poetickým ztvárněním, ohledávajícím možnosti virtuální reality.

V ní se musíme na omezeném reálném prostoru pohybovat, přičemž vedení mýtickým hadem procházíme pralesními zákoutími. Vidíme pouze své ruce, ztvárněné jako nespočet prchavých hvězd na obloze. Díky nim pak skrze subtilní interakce odhalujeme příběhy obyvatelstva, pohádky i legendy. Explicitně ztvárněné mikropříběhy jsou skryté pod listy stromů či drobných rostlin, přičemž je doprovází hlas tamní vypravěčky. Příběhy jsou silně zakořeněné v identitě obyvatelstva. Mnohé kmeny nerozlišují mezi sněním a bděním, což se plně promítá do uměleckého ztvárnění. Ostatně náš stav jakožto protagonisty taktéž nelze definovat. Vše je podřízené magické přírodě.

Počítačová 3D animace staví na půvabných tmavých barvách, z nichž kontrastně vystupují pro narativ signifikantní prvky. Zákonitosti prostoru se imaginativně rozplývají a stírá se hranice času. Tvůrci a tvůrkyně těží z ohýbání perspektivy a proporcí, nahlížené postavičky příběhů jsou titěrné, jakoby mezi nimi a květy rostlin nebyl žádný rozdíl. Meditativní rytmus na začátku udá plavba kanoí po řece, jež takřka splývá s bohatou noční oblohou nad námi. Snímek do žádných interakcí nenutí, neupozorňuje na ně. Míra času v něm strávená je čistě na nás.

Různorodé ornamenty a barvy digitálního světa čerpají z toho hmatatelného. Za pixely je cítit lidská ruka, odrážející se v práci se světlem a živelnosti drobných světýlek, motýlů či hvězdným prachem prorostlých stromů. Jde o věrnou a uctivou rekonstrukci místní atmosféry a takřka posvátné tradice. Bohaté textury vytváří fyzický kolorit a posouvají už tak strhující imerzi na vyšší úroveň, kdy splýváme s přírodou, jež s námi vede dialog. Dialog skrze barvy a uklidňující mystický podtón.

Pohlcující ruchová stopa kombinuje bohatý svět neviditelných živočichů a křehký hudební podres tvořený autentickými hudebními nástroji tamní kultury. Origen klade otázky ohledně toho, jaký je náš vztah k přírodě. Vybízí nás k ponoru do vlastních myšlenek a reflektovat, v jakém vztahu s ní jsme. Co po nás zbyde a jak se z našeho okolí můžeme poučit. Jak se s ním sblížit. Ústředním cílem je jednota.

Nezáleží na rozsahu či důležitosti teritoria. I ta nejmenší skulina má vlastní zákonitosti a prvky, které od nás vyžadují péči. Díky větší citlivosti k přírodním organismům budeme citlivější i sami k sobě. Origen nás propojuje se zdánlivě exotickou kulturou, jež nám však v závěru není vůbec vzdálená. Jejím prostřednictvím můžeme nalézt cestu k vlastním pudům a kořenům.

Hypnotický zážitek pulzující tvůrčí láskou ukazuje, jak lze výdobytky modernity v podobě VR headsetu fluidně provázat s organickým životem a minulostí, aniž by spadl do vyumělkované agitace. Dva na první pohled neslučitelné světy mohou dokonale spolupracovat, pokud za nimi stojí dostatek oddanosti a kreativity. A to Origen rozhodně nepostrádá.

#RECENZE
Martin Pleštil
28. 5. 2024

fb