MOUVO pro kohokoliv, kdo se chce nechat inspirovat
Jedinečná konference balancující na hraně grafického designu, animace, filmu a technologií je tady! Uskuteční se již poosmé v Praze. Mouvo nenabízí jen bloky zajímavých příspěvků, ale také jedinečné workshopy i prostor pro setkávání a sdílení. Na co se můžeme letos těšit? Jak se konference od svých začátků proměnila? A v čem je vlastně její jedinečnost? To v rozhovoru prozradili Vít Zemčík a Jan Netušil, dva ze zakladatelů této konference.
V čem je Mouvo jedinečné?
VZ: Nabízí zaměření na atraktivní průnik digitálního a motion designu, animace a nových technologií. Je to jedinečná příležitost poslechnout si přednášky od těch opravdu nejzajímavějších tvůrců z celého světa. Navíc v prostředí, kde si můžete s hvězdami instagramových feedů dát klidně po přednášce pivo a pobavit se s nima.
JN: Kromě širokého zaměření na moderní způsoby vizuální komunikace je to hlavně jedinečné v tom formátu. Snažíme se držet počet účastníků takový, aby se nevytratila možnost bavit se s kýmkoliv. Na větších akcích se na drink a řeč se speakerem nedostanete.
Proč téma NEW.0? Je rok 2023 novým startem?
VZ: To ani ne. Je to spíš teze a narážka, že kreativní práce nikdy nekončí a spočívá v neutuchajícím hledání novosti a objevování možností. Protože design se může neustále dál rozvíjet a při práci neustále generujeme nové a nové verze, objevujeme znovu zapomenuté postupy a dáváme jim nový význam.
JN: Zároveň to dovoluje prostor pro vlastní interpretaci. Stále se oklepáváme z pandemie a v posledním roce se vyrojila řada nových technologií a nástrojů využívajících AI, o kterých se vedou diskuse, zda nepřekopou kreativní průmysl. My na to s kolegou Markem Cimbálníkem nahlíželi právě skrze optiku nových nástrojů a možností a zakomponovali jsme to do letošního vizuálního stylu a znělky, kde si trochu z toho nástupu AI děláme legraci.
Evan Anthony - Genesis Noir (zdroj: Genesis Noir)
Co jste si letos připravili?
VZ: Jako každý rok bude na Mouvu skvělý lineup, kde každý vystupující zastupuje úplně jinou oblast a zaměření. Od super propracovaného motion designu, přes recyklaci starých technologických postupů, kreativní kódování až po hravou práci se značkou. Znovu do programu zařazujeme taky diskuzní panel a celá akce vyvrcholí živou vizuální performance od umělkyně Joëlle Snaith.
JN: Řekl bych, že letošní ročník bude trochu víc “nerdy” než obvykle, ale stále je to vyrovnané, aby si každý našel něco, co ho inspiruje.
Na koho se nejvíce těšíte vy osobně?
VZ: Těším se vážně na všechny a moc. Nicméně můj velký favorit je Evan Anthony. Hračička, animátor a kreativní technolog z New Yorku. Jeho animační rukopis znají mimochodem miliony uživatelů Androidu z interaktivních aplikací, kde se logo Googlu změní na čtyři barevné tečky a vytvoří rozmanité další informační prvky. Nicméně na Mouvu představí nádhernou videohru Genesis Noir, která je unikátní svojí estetikou, animací i jazzovou hudbou. A pak další tip je Raquel Meyers, španělská umělkyně, která pracuje se starými technologiemi jako teletext nebo Commodore 64 a vytváří s nimi originální výstupy.
JN: Já to mám s hosty stejně jako Vítek, těším se na všechny, především Evana, protože dělá i hry a má blízko k narativní animaci ale i Tima Rodenbrökera, který dělá creative coding, Joëlle Snaith, která využívá processing a možná bych ještě vzpomněl Patryka Hardzieje, který oživuje odkaz velkých zapomenutých osobností polského grafického designu. Ale především se těším na opětovné setkání s lidmi, kteří dorazí na konferenci jako návštěvníci a využívají naši platformu právě kvůli inspiraci a setkávání. Po zániku Brněnského Bienále je akcí kde by se mohli setkávat lidé zaměření na vizuální komunikaci jako šafránu.
Patryk Hardziej: The Aeneid (zdroj: Patryk Hardziej website)
Na letošním programu je i panelová diskuse o AI a umění. Jaký máte na tuto problematiku pohled vy?
VZ: Využití generativního strojového učení má podle mě velký potenciál především v koncepční fázi. Spousta věcí je možné vizualizovat výrazně rychleji, zkoušet verze, hledat. Osobně mě zajímají různé možnosti urychlení práce, zatím je mi nejblíž asi různá možnost úprav kódu pro expressions v After Effects. Všechno jsou to nové nástroje, se kterými má smysl držet krok a umět je případně využít pro svůj vlastní kreativní vstup.
JN: Jakákoliv forma AI, kterých se objevuje stále více, je stále jen nástroj, který může usnadnit zejména repetitivní práci a dát nám tak prostor věnovat se víc kreativě. Dá se zároveň využít jako inspirace, příkladem může být práce Julie Dítětové z našeho ateliéru, která na základě projektu generovaných vzorů spolupracuje nyní na módní kolekci s Alešem Hnátkem. Nové nástroje ale pokládají nové otázky, např. o autorství a etice využívání nástrojů, které se trénují na práci jiných tvůrců bez jejich svolení.
Vidíte nějaké nové trendy i mimo AI?
VZ: Nejsem si jistý, jestli vyloženě nové trendy, ale určitě jsou některá specifika digitálního designu stále silnější. Podle mě je velkým trendem hmatatelný uživatelský zážitek. Snaha budovat interaktivní prostředí, instalace a fyzické výstupy, kde se divák nebo uživatel stává součástí kreativního sdělení, aniž by musel koukat do svého vlastního displeje. Určitě vidím neustále silnější tendenci využívat programování a kódovací principy pro samotnou vizuální tvorbu a taky motion branding se stal samozřejmostí, stejně jako motion v uživatelském rozhraní. Jak na loňském ročníku zmínil Sander Sturing ze studia Dumbar – „Static is not an option anymore.“
JN: To co popisuje Vítek + využívání herních enginů pro animaci. Ale vnímám i trochu únavu z technologií a návrat k práci s fyzickými materiály. Například uvedu britskou designerku Tinu Touli, která dělá grafiku, která vypadá jako rendery z Blenderu nebo Houdini, ale vystříhává je ve skutečnosti z papíru a odlévá z rosolu.
Objevují se nějaká nová technologická či softwarová řešení, které v ČR přehlížíme?
VZ: To si vyloženě nemyslím, všichni čerpáme ze stejného internetu. Nicméně není tak běžné narazit třeba na někoho, kdo umí perfektně Cavalry, ale to se určitě časem změní.
JN: Já si myslím, že nám v ČR chybí zejména rozšířené obzory a je málo kreativních lidí, kteří by rozumněli tomu, jak technologie fungují a dokázali tím pádem využít jejich potenciál. O Cavalry všichni mluví jako o náhradě After Effects pro 2D designéry. Pro 3D animátory by mohl být zajímavý AI motion capture, který dokáže vygenerovat animaci kostry z videozáznamu z několika úhlů bez nutnosti nosit nějaký obleček a mít drahé studio. Těch řešení ale existuje víc, koho to zajímá, ať se přijde podívat na letošní absolventskou práci našeho studenta Kryštofa Josefuse, který se praktickým využitím zabývá.
Když se ohlédnete do minulosti, jak hodnotíte vývoj konference?
VZ: Každý ročník byl skvělý a osobitý nejen díky výrazným hostům. Vždycky mám radost, když se někdo z vystupujících přijede podívat na konferenci znovu jako divák, protože to je skvělé potvrzení toho, že se jedná o jedinečnou akci.
JN: Původně šlo primárně o popularizaci oboru motiondesignu, konference se ale postupně svým zaměřením rozšířila, tak jak se i rozšiřují zájmy organizátorů, což hodnotím kladně. Máme ohromné štěstí, že jsme nemuseli zrušit žádný ročník kvůli covidu, ale zmenšený formát nám dal možnost vyzkoušet jiné prostory v Pražském CAMPu a následně na půdě nové budovy UMPRUM, kde máme již druhý ročník a akci ten prostor skutečně sluší. Také jsme vytvořili pár nástrojů přímo pro konferenci (např. Mouvo machine pro zasílání zpráv do projekce a serii miniher). Postupně se zlepšujeme v odbavování konference a v grafických výstupech, ale stále je v čem se zlepšovat.
Mouvo 2022 (zdroj: Mouvo)
Je kam se posouvat? Máte nějaké plány?
VZ: Každý rok už mám v hlavě pár možných jmen hostů na příští rok, takže se rozhodně těším na 2024.
JN: Těch hostů oslovujeme hodně, často nemohou, ale přislíbí nám účast někdy v budoucnu a Vítek je bezedná studnice kontaktů s velkým přehledem o tom co se děje. Ale říkali jsme si, že to zkusíme příští rok udělat po letech trochu jinak a uvažujeme taky o zavedení nějakých nových formátů, např. organizovaný networking, pitching projektů atp.
Je to také závislé na čase a financích. Bylo by skvělé mít do budoucna víc prostoru na doprovodné výstupy, typu interaktivní výstavy, nebo nějakých miniher jako součástí identity festivalu.
Příspěvky z minulých konferencí jsou za poplatek k vidění na vimeu, když byste měli nějaký vybrat a doporučit, jaký by to byl a proč?
VZ: Těch by byla hromada. Ale můj tip by byl Memo Akten, který už před lety krásně rozebral téma AI a strojového učení. Pak taky GMunk, který je zkrátka úžasný designer a bavič. A ještě bych nevynechal dvojici Gysin-Vanetti, Dvein a polského tvůrce, který si říká Ksawery Komputery.
JN: Všechny. Opět se shoduji s Vítkem. Na jednu stranu, kdyby byla otázka položená tak, že se zabýváte zrovna nějakým konkrétním tématem (animací, hrami, instalacemi, grafickým designem), doporučil bych k tomu konkrétního speakera, ale inspirovat se člověk může i postupy které jsou pro něho nové, takže bych určitě doporučil všechno. Nemáme žádné špatné speakery. K srdcovkám co psal Vítek bych ale doplnil ještě Petera Burra, který byl pro mě velkým překvapením v pozitivním slova smyslu a většina jeho uměleckých výstupů je generovaná živě.
Kdo by si Mouvo neměl nechat ujít?
VZ: Kdokoliv, koho zajímá digitální design, animace, motion, video, vizuální komunikace a kreativní technologie. A nebo kdo se chce jen nechat skvěle inspirovat.
JN: Kdokoliv kdo se chce nechat inspirovat novými současnými formami vizuální komunikace, technologiemi a uměním. Zejména lidem, kteří se zabývají tradičními postupy to může rozšířit obzory. Slýchám často v bublině animátorů, že je to nezajímá protože to je grafika a motiondesign a v bublině grafických designérů, že to není grafický design, ale videa a animace. Nebo, že je to zaměřené na komerci. To není pravda, je to průsečík všeho a je to současnost. Je potřeba si rozšiřovat obzory a neškatulkovat.
Obory které Mouvo spojuje se objevují i ve Vaší praxi a to i té pedagogické. Jak dnes vnímáte obor animace, motion i grafického designu, technologií, lze to vůbec nějak komplexně pojmenovat? K čemu studenty a studentky vedete?
VZ: Snažím se, aby vnímali jako hlavní hodnotu schopnost přemýšlet o kreativních dílech dynamicky, v souvislosti s časovou osou. Protože digitální design jakéhokoliv formátu se bude vždy neustále proměňovat, a tak bude potřebovat režiséra, který ten minipříběh správně postaví. Ať už se jedná o animaci, interakční flow rozhraní webu a nebo práci s brandem.
JN: Náš ateliér Design a digitální technologie na UMPRUM je specifický v tom, že je složený z mnoha různorodých osobností, které zajímá něco jiného, nemůžeme učit všechno, na to bychom potřebovali celou novou katedru, ale můžeme studující podpořit v jejich předmětu zájmu. Nedáváme většinou za úkol nějakou konkrétní formu výstupu, ale řešíme aktuální témata, která lze zpracovat různými způsoby. Díky tomu, že každého zajímá něco jiného (grafika, animace, kódování, herní enginy, instalace…) dokáží udělat skvělý team a učit se přitom od sebe navzájem. Zaměřujeme se zejména na experiment s novými technologiemi a jejich aplikaci v designu a umění. Ačkoliv máme s Jirkou Hölzelem nějaký skill z praxe, nenutíme studentům dělat to stejné jako my, ale můžeme jim v tom samozřejmě poradit a podpořit je. Jsem přesvědčen, že mohou přijít s něčím novým, jejich postup bude lepší než náš a vytvoří díky tomu něco vlastního, na čem potom založí svoji praxi. V současné době je důležité se nefixovat na konkrétní nástroje, umět přemýšlet a být otevřený novým postupům, protože se to mění opravdu dynamicky.
Máte nějakou predikci, kam se obor bude vyvíjet?
VZ: Myslím, že displejů bude přibývat. Všech velikostí, formátů a umístění. A technologické možnosti budou neustále výkonnější a výkonnější. Záleží, co s tím dokážeme vymyslet nového. Tedy New.0 🙂
JN: Já se domnívám, že obor spěje k využívání nástrojů které generují grafiku realtime - no more fixed framerates. Ale také poroste cena ruční práce.
Vít Zemčík (*1986)
Motion designer, pedagog a teoretik. Vystudoval digitální média a komunikační studia na Masarykově univerzitě v Brně, absolvoval také stáž na oboru vizuální komunikace v norském Drammenu. Zkušenosti s motionem designem začal sbírat v roce 2010 v České televizi, po několik letech se přesunul do londýnského studia Mainframe a věnoval se práci pro nadnárodní mediální klienty jako Fox, MTV nebo Virgin Media. Po návratu do Prahy začal působit ve studiu Oficina, se kterým získal za úspěšné projekty ocenění PromaxBDA Global Excellence Awards Gold, Czech Grand Design nebo slovenskou Národní cenu za design. Od roku 2015 jako dramaturg a moderátor spolupořádá každoroční konferenci motion designu Mouvo a na soukromé VOŠ Scholastika působí jako vedoucí pedagog oboru motion design. Ve své tvorbě se specializuje především na vektorovou animaci a kinetickou typografii. Tento osobní rukopis využil naplno mimo jiné v úvodních sekvencích pro konference TEDx a TypeTalks, za které byl dvakrát nominován mezi finalisty prestižních European Design Awards.
Jan Netušil (*1989)
Jan Netušil je absolventem UMPRUM (ateliér Filmové a televizní grafiky).
Po studiích spojil nabyté zkušenosti s animací a grafikou v oboru motion designu (animované grafické tvorbě). Krátce na to se připojil ke studiu Oficina kde pracuje jako motion designér a art / technical director. Specializuje se především na interaktivní multimediální projekty a animovanou grafiku. Je spoluzakladatelem plaformy Mouvo a spoluorganizátorem stejnojmenné mezinárodní konference, která prezentuje formou přednášek světově proslulých tvůrců průsečík grafického designu, filmu, animace a technologií. Od roku 2021 vede spolu s Jiřím Hölzelem ateliér Designu a digitálních technologií na UMPRUM v Praze.
Konference se koná 21.–22. 4. na UMPRUM v Technologickém centru Mikulandská v Praze.