noční můra ze strathmooru
The Pride of Strathmoor je fascinující krátký film o pádu katolického pastora do šílenství. Film je fiktivním animovaným dokumentem - tedy, tváří se že vychází z reálných zápisků blouznícího pastora, ale je zcela produktem fantazie režiséra snímku Einara Baldwina. Působí jako jedna spojitá noční můra poblouzněné rasistické mysli, pro kterou je osvobození a vítězství černocha v boxerském ringu předznamenáním pádu té bílé, západní civilizace.
Einar Baldwin se tak poprvé pustil do snímku se společenským přesahem. Jeho předchozí tvorba, dostupná na vimeu, vyniká expresionistickým přístupem k vyprávění a horovým laděním. Snímek Catatonic (2009) sleduje vyšinutého psychoanalytika, jak “pomáhá” uzavřenému dítěti navázat kontakt s okolním světem značně traumatickými metodami. V následujících filmech se začíná projevovat výtvarná inspirace němými animovanými filmy a hlubší zájem o střihovou skladbu.
Příprava filmu Pride of Strathmoor byla velice atypická. Einar Baldwin při dokončování filmu Catatonic (2009) poprvé viděl Zuřícího býka Martina Scorseseho (1980). Scéna, ve které boxer Jake chce po svém bratrovi, aby o opakovaně uhodil do obličeje, ho fascinovala natolik, že se rozhodl Jackovo chování pochopit skrz naskrz. Věděl, že jeho další film musí být o boxu, a že on sám musí sport provozovat, aby ho pochopil. Ze záliby se stala obsese, Einar trénoval šestkrát týdně a přestal kreslit. Ze slavné kalifornské školy Calarts se vrátil na rodný Island, kde moc animátorské práce není, začal si vydělávat jako vyhazovač a každodenně svědkem násilných činů a pacifikoval opilce. Získával různé poznatky a zážitky z ringu, ovládán násilím a rivalitou a přitom znuděn obyčejným životem. Po roce se rozhodl vrátit do školy a pokračovat ve studiu animovaného filmu. Věděl, že už nebude moci praktikovat box, jelikož ho obíral o pozornost, kterou by měl věnovat studiu. Box ale zcela neopustil a ve svém volném čase se zabýval jeho historií. Objevil tak příběh Jacka Johnsona, prvního černošského šampióna těžké váhy (1908-1915) a rasismu, který ho obklopoval. Vše se začalo skládat dohromady. Inspirován tradicí amerického gotického hororu, učitelem a Disneyovským veteránem Tomem Sittonem a hodinami scénáristiky o snech a podvědomí vedenými Mary Sweeney se pustil do koncentrované práce na filmu.
Film je výtvarně strhující - kombinace černého inkoustu a propisky v kontrastu s "bílým" pozadím jasně koresponduje s tématem filmu, a zašlý papír připomíná, že sledujeme zápisky z deníku. Zahnědlý papír a skvrny, které ho pokrývají, byly přitom dílem náhody, když Baldwinův pes převrhl kafe a polil již dokončenou práci. Einar Baldwin se vyhýbal jakémukoli komplikovanému compositingu a vše tvořil na papíře. Přestože měl jasný přehled o příběhu filmu, storyboard a animatik měl stvořený pouze pro boxerský zápas v ringu, o kterém se vyjadřuje jako o tom nejtěžším na celém filmu, Musel totiž zároveň reflektovat jeho viscerální zkušenosti z ringu a zároveň jasně ukazovat, jak souboj vnímá pastor - nikoli samotný boxer. Výtvarná inspirace expresionistickými filmy jako Upír Nosferatu (1922) či Kabinet doktora Caligariho (1920) je vcelku zjevná, přehlédnutější je pak vliv Osvícení (1980) Stanleyho Kubricka, na pojetí herecké akce a možná i užití pobouzněného psaného textu jako odrazu psychického stavu hlavní postavy. Nejvíce přehlédnutelná pak zůstává inspirace Ingmarem Bergmanem a jeho pojetím snové logiky ve filmech jako Persona (1966) a Hodina vlků (1968). Krátká sekvence v "předvečer" boxerského zápasu užívá techniky flickeru a navazuje tak na jeho předchozí práci Baboon z roku 2012.
Hudební a zvuková složka je pro působení filmu naprosto zásadní, jak tomu u hororů bývá. Krátká dobová hudební vložka na začátku filmu stačí k tomu, aby nám dala jasně najevo, kdy se film odehrává a nadále přechází do značně abstraktní roviny, která již z danou dobou nemá nic společného, ale je zcela spjata s prožitky hlavní postavy.
The Pride of Strathmoor zůstává ojedinělým přírůstkem do malé rodiny animovaných děl, které se zcela věnují psychologii hlavní postavy a zobrazení jejích prožitků - hlavní postavy v mnohém ohavné, ale i přesto tragické, film vypráví o velkém tématu z atypické perspektivy. Einar Baldwin se už delší dobu věnuje adaptaci povídky o Arthuru Jermynovi H. P. Lovecrafta, jejíž rozvleklá produkce mu nezabránila v tvorbě dalšího krátkého animovaného filmu, na jehož trailer netrpělivě čekáme. Jeho nejnovějším projektem je kniha “The Crawling King”, o které se můžete dozvědět více zde. Všechny jeho filmy můžete naštěstí shlédnout na jeho Vimeu a prozkoumat můžete i jeho oficiální stránky.