EVOLUCE vs. REVOLUCE

Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená. Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde.

z volné videoprezentace uchazečů na post vedoucího a asistenta ateliéru Drozda, Zich, Bukovinská

Téma výběrových řízení na vedoucí ateliérů či katedry v rámci našeho vysokoškolského vzdělávání v českém animačním rybníčku není jednoduché. Úvodní citace vystihuje mé myšlenky, které jsou plné asociací. Výběrová řízení jsou zvláštním okamžikem, soutěží, iniciačním rituálem, snahou zůstat nebo dostat se do výběrového kolektivu, spolku, kam se nedostane každý. Obecně vzato jsou ale určitě dobrou věcí. Jsou nástrojem instituce k tomu, aby ateliér či katedra zůstala svěží, ať už to znamená výměnou za pedagoga nového, nebo to, že stávající pedagog se ohlédne nejprve dozadu a poté dopředu. I sami studenti si mohou vyslechnout koncepce, kdy jedna z nich později může formovat jejich studium. Je vlastně skvělé, že místo vedoucího pedagoga není na dobu neurčitou a podmínka rekonkurzu je neměnná. Po mé zkušenosti pedagoga jak ve středoškolském tak i vysokoškolském uměleckém systému mohu říci, že konkurzy jsou něco, co by právě střední umělecké školy řádně vyvětralo a vpustilo svěží vzduch do způsobu a zaměření výuky některých oborů.

Věnujme se však vzdělávání na úrovni škol vysokých. Samotné konkurzy jsou pro leckoho v umělecké bublině ožehavé téma. Jak zde již padlo, jsme přeci jen malý rybníček. Každý ví o každém a školy se navzájem po očku sledují. Určitě je potřeba zmínit existenci nepsaného pravidla, že pokud vedoucí pedagog chce ve své roli nadále pokračovat a vede si dobře, nikdo se do konkurzu většinou jako protikandidát nehlásí. Je to ale pravidlo pouze nepsané a myslím si, že není vždy špatné ho porušovat. Je naprosto legitimní, když má jiný kandidát pocit, že může přinést něco nového, že to zvládne třeba i lépe, nebo že zkrátka využije příležitosti pokud se takový konkurz nabízí. Konkurz sebou nese i velkou zodpovědnost v přípravě, nutnost ohledání území o které usiluji i jeho obyvatel. V tomto případě studentů a ostatních pedagogů - kolegů.

V posledních několika letech jsme svědky rozpuku nových ateliérů, což doprovází a doprovázet budou i nová výběrová řízení¹. Obor animace se proměňuje, stávající ateliéry nestačí a obor se rozpíná. I to stojí za otevřením ateliéru Interaktivní design na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni, který vede Lukáš Fišárek a Honza Kokolia, magisterského studia na nové Katedře herního designu FAMU, či za vznikajícím ateliérem Digitální produkt na UMPRUM. Kromě toho UMPRUM, FAMU i FDULS procházejí v podobném období nutností nové akreditace studijních programů², což sebou nese mnoho nejprve neviditelné práce, evaluací a plánování změn stávajícího systému. I na zavedených školách jsme ale v posledních letech svědky konkurzů a výběrových řízení, které vždy udělají menší či větší haló, alespoň v rámci animační bubliny. Pokud se do konkurzu hlásí kromě stávajícího pedagoga i někdo nový - obvykle někdo ''zvenku'', může to být vnímáno i jako pokus o narušení systému, ohrožení a troufalost. Domnívám se, že to tak být nemusí. Mohou v tom hrát roli ambice, upřímná motivace kandidáta a pocit, že mohu nabídnout čerstvý pohledu zvenčí. To může být někdy i podpořeno nejednotným vnímáním katedry či ateliéru ze strany odborné i laické veřejnosti.

Vypsání konkurzu na vedoucího pedagoga ale obvykle neznamená, že je hned něco nefunkční a špatné, konkurzy se zkrátka vypisovat musí a málokdy se stane, že stávající pedagog nebo jeho asistent nechtějí pokračovat. Často se kuloáry nese, že je to už dopředu rozhodnuté, že o nic nejde, že je to banalita a jsem často i překvapena malým zájmem studentů. Tedy těch, které by mělo výběrové řízení o směřování jejich kmenového ateliéru zajímat snad nejvíce. Například na konkurzu na vedení Katedry animované tvorby FAMU se objevilo v jeden moment nejvíce 47 lidí a to včetně komise, kandidátů a mnoha lidí z oboru, kteří studenty již dávno nejsou. Těžko odhadovat, zda se jedná jen o neinformovanost studentů či právě o onu domněnku, že o nic nejde. Otázkou je zde i samotná distribuce informace o tom, že výběrové řízení bude a nebo je vypsáno. Škola to vyvěsí na úřední desku s předstihem, ale pokud ji někdo nesleduje, často se o tom ani nedozví. Samozřejmě pokud škola nemá potřebu pedagoga vyměnit, nemá ani potřebu informaci dále šířit. Občas jde informace zachytit například na culturnetu, ale předávána je spíše jako tip kolegy kolegovi, zákulisně a nebo vyšumí zcela.

Ráda bych se teď na několik konkurzů z poslední doby zaměřila. Nejprve se ohlédnu více do minulosti. Troufám si odhadovat, že největším konkurzem, který se kdy uskutečnil, byl konkurz na vedoucího pedagoga ateliéru filmové a televizní grafiky na UMPRUM v roce 2010, kdy se přihlásilo rovnou devět kandidátů s naprosto rozdílnými koncepcemi. Výběrové řízení se uskutečnilo několik let po odchodu Jiřího Barty, kdy ateliér v krátkém sledu vystřídal několik vedoucích (Barbora Dlouhá s Barbarou Šalamounovou, Jan Balej a Patricia Ortiz Martínez) a i studenti napomohli vytvoření tlaku na vedení v ohledu uspořádání regulérního konkurzu, do kterého budou moci mluvit i oni sami. Ten vyhrál pro některé možná trochu překvapivě Jakub Zich, který je v ateliéru dodnes, a který do něj vnesl hru, lehkost a volnost, což je dnes ale nahlíženo dvojsečně. Pro UMPRUM to mohlo tenkrát znamenat devět směrů kterými se ateliér mohl vydat a bylo by zajímavé spekulovat, jak by mohl vypadat dnes. Mezi kandidáty se mimo Jakuba objevil třeba Bedřich Glaser, Luděk Bárta, Barbora Dlouhá, Michal Zeman (dnes pedagog na UTB), Honza Bažant (dnes pedagog na DAMU) nebo Lukáš Veverka s Petrem Skalou.

Během deseti let se kolem Jakuba vystřídalo vícero asistentů a prošel několika rekonkurzy. Když bylo však v roce 2020 vypsáno výběrové řízení znovu, procházel ateliér již postupnými proměnami, které se začaly dít zhruba kolem roku 2018 po asistentském nástupu Honzy Drozdy. Jakub byl v ateliéru již deset let a zevnitř i zvenku byl cítit tlak na restart. Honza, jak s oblibou sám říká, se rozhodl pro evoluci, nikoliv revoluci, což podpořila i výměna vedoucího za asistenta a naopak a do konkurzu tak šel Honza jako vedoucí a Jakub jako asistent. Konkurz probíhal díky pandemii distančně a rozhodně dopředu vyhraný nebyl. Byly totiž dvě možnosti. Kromě pokračování tradice a evoluce se nabízela ještě možnost revoluce v podobě kandidáta Tomáše Luňáka s asistentem Jindřichem Janíčkem. Ti byli na konkurz velice dobře připraveni, bylo vidět, že rešerši stávajícího stavu se věnovali podrobně a představili tak silnou koncepci³. Ta vypíchla slabá místa, kterých si bylo předchozí vedení ateliéru vědomé a rovněž na ně už v rámci akreditačního procesu zacílil svou pozornost. Je to těžké, změny nemohou být vidět hned a covidové tři semestry v distancu jejich zavedení neulehčily a neurychlily. Když jsem se v rámci rešerše vrátila ke koncepci tandemu Luňák-Janíček, který nakonec neuspěl, mohu s čistým svědomím jako aktivní člen ateliéru říci, že většina bodů je naplněna či naplňována. Myslím si tedy, že na UMPRUM nezvítězila revoluce, ale evoluce. Revoluce by bývala nespočívala ani tak v jiné koncepci, jako spíše v samotné výměně vedoucího pedagoga za někoho nového z čerstvým pohledem a odstupem. Pro současné pedagogické osazenstvo ateliéru bylo minimálně zdravé ověřit si, že i někdo zvenku vnímá slabiny v podobných místech a práce na nich je tedy nezbytná. V současné chvíli zavádí ateliér do osnov znovu pevně teorii a historii, pracuje na svém archivu a podniká zatím neviditelné kroky ke změnám, které snad budou vidět v průběhu budoucích let. Velkým přínosem je například i příchod Davida Štumpfa jako pedagoga základů animace.

z volné videoprezentace uchazečů na post vedoucího a asistenta ateliéru na UMPRUM: Luňák, Janíček

Rovnou dvě výběrová řízení se konala v květnu tohoto roku. FAMU hledala jak vedení Katedry herního designu, tak vypsala i konkurz na vedení Katedry animované tvorby. Na herní design se přihlásili dva kandidáti, bývalí spolužáci z CASu Vojtěch Leischner a Andrej Sýkora, který se podílel už na přípravě celého studijního programu. Překvapila mě velmi nízká účast veřejnosti na přístupné části řízení, která v nejvyšším počtu ukazovala 17 lidí, z nichž zhruba polovinu tvořila komise a kandidáti. Výběrové řízení však proběhlo na úrovni a troufám si tvrdit, že obě koncepce⁴ byly dobře připravené, měly styčné plochy a celé řízení bylo velmi důstojné. I když se dá předpokládat, že Andrej Sýkora, který je s katedrou již spojen, byl oproti Vojtěchovi ve velké výhodě, bylo zajímavé si jako divák zcela nezaujatě přečíst obě koncepce a poslechnout si dva kandidáty a to včetně diskuse, která však mnoho otázek nevyvolala. V konkurzu nakonec dle očekávání Andrej Sýkora uspěl.

O to větší pozdvižení způsobila již kandidatura Vojtěcha Domlátila na vedoucího Katedry animované tvorby FAMU, kde svou vedoucí pozici obhajuje Michaela Pavlátová, která katedru vede od roku 2015. Vojtěch, který od roku 2013 působí jako asistent profesora Jiřího Barty v Plzni, mnoho lidí překvapil rozhodnutím, které s ohledem na jeho pevnou pozici na plzeňské škole a nedávnou habilitací málokdo očekával. Vojtěch naboural očekávání mnoha členů odborné veřejnosti, kteří předpokládali, že pokud nastane moment, kdy profesor Barta bude chtít předat pedagogické žezlo, předá jej právě jemu. Nemyslím si, že je však třeba jej za kandidaturu pranýřovat, konkurz je otevřený komukoliv a i když to sama považuji za překvapivý tah, rozhodně má možnost se do něj přihlásit i přes svůj pedagogický úvazek jinde. Nasnadě jsou otázky ryze na kolegiální a lidské rovině, na které je velmi rozporuplné se v rámci diskuse s kandidátem ptát. A to už proto, že můžou být nahlíženy velmi odlišně a prokazatelně způsobily na konkurzu dusnou atmosféru. Nejsem ale jistě sama, koho napadly otázky o tom, proč opouštět plzeňský dobře nastartovaný ateliér a co to znamená pro jeho studenty a vedoucího Jiřího Bartu. Sama však neznám vhodný způsob jak takové otázky formulovat a proto jsem raději mlčela. V rámci diskuse však položeny byly. Ladislav Greiner z Katedry zvukové tvorby a Jiří Kubíček z Katedry animované tvorby dotazy takového typu položili a formulovali je právě směrem na kolegialitu, Vojtěchovi motivace ke kandidatuře a na jeho dluh plzeňské fakultě. O relevanci a způsobu položení takových otázek v rámci výběrového řízení můžeme polemizovat. Osobně se domnívám, že osobnost Jiřího Kubíčka, který je klíčovou postavou, která formovala nejen českou animaci, ale i katedru animace na FAMU, má na dotaz osobnějšího rázu právo. Opět zde nebudu jen v rovině osobních dojmů, když popíši rozpaky, které zavládly nad odpovědí, že vůči Jiřímu Bartovi a plzeňské fakultě necítí Vojtěch morální závazky. Opravdu je třeba zdůraznit, že se pohybujeme v prostředí, které je založeno na vztazích, které ty pracovní často přesahují do roviny osobní a loajalita je jistě jeden z důležitých faktorů pracovního kolektivu i v rámci instituce. Ať už té ze které chci odejít, tak i té, kde bych rád působil. Je ale také nutno dodat, že výběrové řízení je pro kandidáty náročné, natožpak když se koná online a pokládány jsou otázky směřující na jejich morální kredit. Dusná atmosféra v rámci diskuse tak potvrdila, jak těžké je přistupovat k výběrovým řízením bez osobních sympatií či antipatií. Na to jsme zkrátka příliš malým rybníčkem.

Nerada bych však, aby ona osobní rovina zcela zastřela prezentované koncepce i v rámci tohoto textu. Vojtěch představil velmi obsáhle popsanou koncepci⁵, vztahující se k obrazu animace na FAMU tak, jak jej sám vnímá. Bohužel diskuse pro zúčastněné vyzněla tak, že tak učinil bez hlubší reflexe nově akreditovaného studijního programu. Opět se projevilo, že některé změny jsou natolik pozvolné, že i když se dějí, je zvenku těžké je ihned zachytit (např. veřejné obhajoby, prezentace, spolupráce se zahraničními tvůrci). Těžiště Vojtěchovy koncepce spočívá v umožnění individuální specializace studenta paralelně s hlavním průběhem studia. V koncepci popisuje, že jeho prioritou je studentům co nejvíce umožnit specializaci dle vlastního estetického, žánrového, technologického, profesního zaměření a jejich různých ambicí. Toho chce docílit pomocí workshopů a přednášek hostů a odborníků z oboru. Nabízí rozvolnění od formátu krátkého filmu směrem k tvorbě hudebních klipů, sérii znělek nebo reklam. To vše s respektem k současné koncepci katedry, která je postavena na výchově budoucích režisérů animovaných filmů. Vojtěch v koncepci dále píše: „Katedra animované tvorby má silný mandát být světově významným ukazatelem nových cest na poli animace. Přísluší jí udávat směr i trend. Proto považuji za samozřejmé, že každé podstatnější dílo vzniklé na katedře bude nějakým způsobem (např. co se týče práce se scénářem, dramaturgií, vizuálem, vizuální kódem, technikou animace atd.) inovativní. Není prostor pro opakování ověřených cest!“.⁶

Michaela Pavlátová předvedla silnou prezentaci, při které popsala evoluci od její menší revoluce v roce 2015, kdy jako vedoucí na katedru nastoupila. Prezentace reflektovala uplynulých pět let i proto, že Michaela chce toto směřování udržet a pokračovat v cestě, která se i neznalému pozorovateli zvenčí může zdát byť jen podle získaných ocenění katedry správná. Nejsou pro ni však klíčové jen ceny, ale především spalující vášeň pro animaci, kterou chce rozdmýchat ve studentech i pedagozích a udržet ji i ve svých absolventech. Ve své koncepci píše: „Cítím zároveň velkou zodpovědnost k oboru animace, který potřebuje absolventy schopné pracovat i v profesionálních podmínkách, ať už v případě krátkých autorských filmů nebo na větších projektech. Snažíme se tedy trvat na zadáních, nicméně, když vidíme, že se vznikající dílo ubírá jiným směrem, na jehož konci tušíme kvalitní film, studentům v jejich snahách nebráníme. Jinými slovy, ke studentům i jejich filmům přistupujeme individuálně, se snahou skloubit nutné učivo i respektovat osobnost autora.“⁷ Dále Michaela píše: „Mojí velkou radostí je fakt, že naši absolventi pokračují i po škole v profesích, na které je škola připravovala. Posilují a rozšiřují naši komunitu animace, sdružují se, tvoří tvůrčí týmy, navzájem si pomáhají na svých projektech, někteří se vrací na katedru jako externí vyučující.“⁸ Práci absolventů FAMU na projektech aktuálních studentů vnímá oproti tomu Vojtěch jako nedostatek. A i skrze to se snaží upozornit na nevyváženost české studentské a profesionální animované tvorby. Jak na koncepce nahlíží samotní studenti se v rámci konkurzu bohužel ve větší míře neprojevilo také proto, že téměř nevyužili možnosti ptát se ve veřejné části řízení.

Na závěr se můžeme zamyslet nad tím, co vedoucí katedry či ateliéru vlastně znamená. Vojtěch Domlátil post vedoucího katedry popisuje ve své koncepci takto: „Funkci vedoucího katedry vnímám jako organizačně manažerskou a diplomatickou funkci spíše služebního charakteru ostatním pedagogům a studentům, která bude jejich zájmy prosazovat uvnitř fakulty i navenek a bude moderovat vzájemnou diskuzi.“⁹ Souhlasit lze i s tím, co v prezentaci v rámci výběrového řízení představila Michaela Pavlátová: „Vedoucí udává tón a měl by být duší katedry.“

Vysoké umělecké vzdělávání se proměňuje a usiluje o změny, které se dotýkají například nabourávání mistrovského vedení ateliéru. Důležitými schopnostmi se stává management, komunikace a řízení. Často se pře praxe s teorií a stoupá administrativa. Jistě, je potřeba neustávat a vyvíjet se, reagovat na podněty zevnitř i zvenku, aby zlatá brána nad námi nezrezla, nespadla a někoho nepraštila. Je to ale zrovna ten případ? Vydá se FAMU cestou revoluce? Nebo cestou evoluce?

¹Na Herní design FAMU proběhl konkurz 7. 5. 2021, na Digitální produkt na UMPRUM jsou přihlášky otevřeny do 14. 5. 2021, konkurz samotný proběhne pravděpodobně v červnu.
²Akreditace studijního programu znamená oprávnění instituce, například vysoké školy, přijímat studenty, vyučovat a vydávat veřejně uznané diplomy v určitém oboru. Smyslem je zajištění přijatelné kvality výuky, kvalifikace učitelů atd.
³K vidění v podobě videoprezentace zde, tyto videoprezentace se nemusely rovnat 1:1 prezentaci u výběrového řízení, v tomto případě tomu tak ale bylo.
⁴převzato z https://www.famu.cz/cs/fakulta/pracovni-prilezitosti-famu/, dostupné pod článkem
⁵https://www.famu.cz/cs/fakulta/pracovni-prilezitosti-famu/
⁶Vojtěch Domlátil, Přihláška do výběrového řízení na místo vedoucího Katedry animované tvorby FAMU - Doc. MgA. Vojtěch Domlátil, 2020, s. 15, převzato z https://www.famu.cz/cs/fakulta/pracovni-prilezitosti-famu/, dostupné pod článkem
⁷Michaela Pavlátová, Přihláška do výběrového řízení na místo vedoucího Katedry animované tvorby FAMU, s. 1, převzato z https://www.famu.cz/cs/fakulta/pracovni-prilezitosti-famu/, dostupné pod článkem
⁸Pavlátová, Přihláška do výběrového řízení (pozn. 7), s. 1.
⁹Domlátil, Přihláška do výběrového řízení (pozn. 6), s. 19.

Koncepce - Michaela Pavlátová - KAT FAMU
Koncepce - Vojtěch Domlátil - KAT FAMU
Koncepce - Andrej Sýkora - KHD FAMU
Koncepce - Vojtěch Leischner - KHD FAMU

#ČLÁNEK

Michaela Režová
Autorka textu je absolventkou Jiřího Barty na FDULS a animace na UMPRUM, kde v současné chvíli působí i jako pedagožka. S většinou osob zmíněných v článku se zná osobně.

editace textu Matouš Svěrák
Absolvent katedry filmových studií na FF UK a FAMU, kde nyní působí jako pedagog. S většinou osob zmíněných v článku se zná osobně.

14. 5. 2021

Za tímto textem si stojíme a nechceme jej editovat. Pokud se ale v textu zmíněná osoba má potřebu k článku vyjádřit, považujeme za fér tu možnost dát. Přidáváme tedy oficiální vyjádření Vojtěcha Domlátila ze dne 17. 5. 2021:

Děkuji za možnost vyjádřit se k mé reakci na výběrovém řízení, která mohla vyznít poměrně nešťastně. Jiřího Barty si totiž nesmírně vážím a to, že mohu být po jeho boku v plzeňském ateliéru, považuji za jednu z nejlepších věcí, která mě kdy potkala. Naše studenty mám rád, mám z nich radost a vážím si i podpory fakulty. Nicméně si nemyslím, že někdo má být vázán loajalitou k instituci či člověku a nemá právo na svobodu, pokud cítí potřebu změny. Ať už student, nebo pedagog. Chtěl bych říci, že se k celé věci snažím stavět čestně. Přihlásil jsem se do veřejného výběrového řízení a šel se svou kůží na trh. Po podání přihlášky jsem ihned Jiřího i Michaelu Pavlátovou o svém kroku informoval a vysvětlil jim své důvody. Jiřímu jsem slíbil, že pokud budu vybrán, pomohu najít kvalitního nástupce, kterému pečlivě předám všechny své kompetence a nedopustím, aby ateliér mým odchodem výrazně utrpěl.

Vojtěch Domlátil

fb     twitter